Zdál se mi nedávno podivný sen. Nebyl příliš povzbudivý, jelikož byl o současné české politice… co si budeme vykládat. Surrealisticky ztvárněný děj snu provázel bard pějící zplna hrdla slova, kterým jsem zprvu neporozuměl. Teprve když jsem připlaval hustým bílým dýmem blíže, zaslechl jsem slova mně povědomá - pěvec lkal trpce: „… na rohu ulice vrah o morálce káže, před vraty věznice se procházejí stráže…“

Slova té balady se zhmotnila a na rohu se pozvolna z dýmu formovala bílá postava, která vykazovala všechny znaky kázajícího moralisty. Nad hlavou svatozář, shlížel na kolemjdoucí ze svého piedestalu, poučoval příchozí, ironický úsměšek vždy připraven pro oponenty. Konečky prstů vykresloval do vzduchu kontury argumentů a slovních obratů. Celkový dojem vylepšovala vůně alkoholu linoucího se z úst kazatelových.

Z přesvědčivých slov onoho velikána mezi proroky, proslaveného odborníka na nakládání s rozpočty, jsem vyrozuměl, že vypráví svůj příběh coby pozitivní příklad chování, jak vystřižený z učebnic etologie. Nepamatuji si vše, co říkal, sny si ostatně nikdy nepamatuji beze zbytku, často vůbec ne, ale znělo to nějak takhle:

„Kdysi jsem coby náměstek ministra obrany měl na starosti výběrová řízení a akviziční procesy. Jó, to byly doby,“ zasnil se ve snu na chvíli a pokračoval: „Tehdy ministerstvo obrany uzavřelo smlouvu s jednou firmou na dodávku 2 310 kusů padáků pro českou armádu. Jak se později provalilo, firma nebyla v době uzavření smlouvy ještě ani zapsána v obchodním rejstříku. Zkrátka to nestihla, zakázku přeci muselo ministerstvo přidělit bleskově... S padáky neměla ta firma samozřejmě žádné zkušenosti - byly nekvalitní a při pokusných seskocích kvůli tomu zahynul parašutista. A stát přišel o desítky milionů korun. Nebo o stovky milionů? Už si to nepamatuji, těch kauz na ministerstvu obrany tehdy bylo tolik, že kdybychom dnes měli všechny peníze, které se v nich prošustrovaly, nemuseli bychom zvyšovat daně,“ usmíval se prorok pod fousy. Vedle sedící bílý přízrak s prořídlým knírkem se pod vlivem uštěpačného smíchu svého stranického kolegy probudil, zažbrblal něco na způsob „Kalousek je nevinný“ a ihned znovu usnul.

„Okamžitě jsem za to přejal politickou odpovědnost,“ pokračoval ten, který na rohu ulice o morálce káže, „a to tak, že jsem řekl, že za to přebírám politickou odpovědnost. Během tohoto přebírání politické odpovědnosti jsem byl ovšem nucen vynadat každému, kdo mně tento lapsus neustále připomínal a požadoval mé odstoupení z funkce."

A potom kazatel dodal, jak už to ve snech bývá, tak zcela neorganicky, tuto záhadnou větu: „Kdyby měl ministr Vondra  jen trochu cti v těle, rezignoval by ještě dnes. Pokud ji nenalezne, budeme spoléhat na čest pana premiéra.“

Takové cti najednou… až se mi z toho zatočila hlava.

Nevím odkud, jak a proč, zjevil se v tu chvíli básník Jan Zahradníček, poletoval vzduchem jako vánek a deklamoval verše:

Tak začíná