Americká filosofka a kritička společenských poměrů Susan Sontagová (1933—2004) se ve svém díle zabývala celou řadou témat — napsala řadu esejů, například o fotografii, AIDS, pornografii či estetice fašismu. Nakladatelství Paseka nyní vydalo její knižní esej S bolestí druhých před očima. Autorka se v ní ptá, jaký účinek má na způsob, jímž vnímáme okolní svět, každodenní přísun záběrů válečných konfliktů a lidského utrpení a k jaké emocionální a skutkové reakci nás podobné výjevy, zprostředkovávané televizní či počítačovou obrazovkou, v delší perspektivě vedou. Vyvolává pravidelný kontakt s obrazy bolesti druhých soucit, apatii, nebo dokonce sám násilí podněcuje?

Kniha navazuje na jiný titul Susan Sontagové nazvaný O fotografii (Barrister & Principal, Paseka 2002). V kontextu vlastních úvah o fotografii se zamýšlí nad dějinami zobrazování a vnímání násilí, bolesti a utrpení, nad jejich politickou a mediální manipulací a dospívá k novým znepokojivým závěrům.

Petr Čornej (*1951) je spolu s Františkem Šmahelem nejvýraznější postavou české historiografie posledních desetiletí — oba historici se zabývají především výzkumem pozdního středověku a  revolučního hnutí husitů. V Pasece vyšla kniha věnovaná právě prvnímu z nich, Petru Čornejovi. Autorsky se na její přípravě sešli kolegové, přátelé i žáci tohoto významného českého historika, aby mu společně vyjádřili respekt i sympatie.

Husitství je fenoménem, který výrazně zasáhl do českých i středoevropských dějin sklonku středověku, jeho silné ozvuky však nalezneme i ve staletích následujících, minulost nedávnou nevyjímaje. Kniha nazvaná Zrození mýtu. Dva životy husitské epochy sleduje obě linie dějin husitství. První dva oddíly se na vybraných tématech snaží rekonstruovat jak události dramatického období první třetiny 15. století, tak i následný vývoj, který charakterizovalo úsilí o uhájení výsledků revoluce. Samostatný blok je věnován výtvarnému umění, slovesné kultuře a jazyku památek husitské doby.

Závěrečné dva oddíly pak přibližují vznik husitského „mýtu“, kdy již vlastní události 15. století ustoupily do pozadí a husitství bylo využíváno jako argument v politických či národnostních zápasech. Autoři sledují husitské aktualizace od doby předbělohorské až po padesátá léta 20. století, ukazují proměny jeho uměleckého obrazu a přibližují i vývoj husitologického bádání.

Souvisí-li jméno některého umělce s Pasekou nejúžeji, pak to není ani Nabokov, kterého v Pasece systematicky vydávají, ani Vladimír Holan nebo Amos Oz. Paseka se totiž od svého počátku věnuje především vydávání literárního i výtvarného odkazu Josefa Váchala (1884—1969). Po monumentální edici Váchalovy Šumavy umírající a romantické se pražsko-litomyšlský nakladatelský dům vrací k románu, jenž stál i u jeho založení v roce 1990 — tehdy vyšlo úctyhodných 40 000 výtisků Váchalova nadevše bláznivého textu.

Krvavý román s podtitulem Studie kulturně a literárně historická byl vydán poprvé v roce 1924 a je nejznámější Váchalovou knihou. Má dvě části: apologetickou studii o krvavém románu, tedy literárním žánru brakové literatury oblíbené zejména ve 2. polovině 19. století, a vlastní Váchalem napsaný krvavý román. Váchalovo literární opus magnum nyní vychází po více než dvaceti letech.