Na jaře roku 2009 byla v pražském Domě U Kamenného zvonu instalována část světoznámé Prinzhornovy sbírky, rozsáhlého souboru výtvarných projevů psychicky nemocných autorů. Hans Prinzhorn (1886—1933), německý kunsthistorik, psychiatr a hudebník, je dlouhá léta sbíral za svého působení v heidelbergské psychiatrické léčebně.

Umělecká sbírka tam existovala již předtím, než ji začal Prinzhorn systematicky budovat, po jeho odchodu z univerzity v roce 1921 už obsahovala více než pět tisíc prací od přibližně 450 pacientů.

Prinzhorn se ve svém angažmá za „autentické“ umění mentálně postižených nespokojil s uspořádaným depozitářem, jenž byl jediným svého druhu na světě, a v roce 1922 vydal knihu Výtvarná tvorba duševně nemocných (Bildnerei der Geisteskranken). Poprvé zde v širším kontextu aplikoval interdisciplinární přístup: díla psychiatrických pacientů již nahlížel nejen jako diagnostický materiál, ale docenil i jejich umělecké kvality.

Knize se hned po vyjití dostalo nadšeného přijetí, kolovala v Bauhausu a okamžitě se stala biblí pařížské umělecké avantgardy. Ovlivnila Paula Klea, Alfreda Kubina, Pabla Picassa a surrealisty, inspirovala Jeana Dubuffeta, který na jejím základě formuloval svůj koncept art brut. Hans Bellmer ji dokonce označil za zásadní událost století.

Výstava v Domě U Kamenného zvonu tehdy nebyla proti zvyku vybavena katalogem. Tento dluh vůči art brut nyní vyrovnalo nakladatelství Arbor vitae, když Prinzhornovo zakladatelské dílo vydalo v českém překladu.

Hans Prinzhorn: Výtvarná tvorba duševně nemocných. Arbor vitae, Řevnice 2011.