Programová diskuse má první kolo za sebou a bude jen otázkou cti nově zvoleného vedení, zda a jak rychle po sjezdu rozjede kolo druhé. Zasloužila by si je sociální demokracie samotná, ale i skomírající debata mezi světem politiky a širší veřejností. Vyjděme ale pro tentokrát vstříc převažující poptávce a společně zauvažujme, kdo z nabízející se dvojice je pro výkon funkce šéfa ČSSD a v budoucnu možná i premiéra lépe disponován.

Neobjevím Ameriku, když napíšu, že Bohuslav Sobotka a Michal Hašek toho mají v politické rovině víc společného než odlišného. Jsou si blízcí věkem, regionem, z něhož vzešli, znalostí sociálnědemokratických struktur, právnickým vzděláním i mizivou zkušeností z nepolitického profesního života. Nerozcházejí se ani v ideové rovině a jejich různé akcenty týkající se samotného výkonu politického mandátu bych nepřeceňoval. Oba byli viditelnými tvářemi ČSSD po boku Jiřího Paroubka. Sobotka coby tradiční první místopředseda, Hašek jako muž, kterého si Paroubek vybral do čela poslaneckého klubu a na kterého dlouhou dobu sázel.

Sobotka má cennou zkušenost z dob, kdy byl ministrem financí. Hašek sice ve vládě nezasedl, ale řídit Jihomoravský kraj a předsedat všem hejtmanům také není zanedbatelná výbava. Nicméně příběh Stanislava Grosse naznačuje, že partajní a exekutivní praxe zdaleka není zárukou kvality. S Grossem nadto Haška i Sobotku pojí velmi slabé zkušenosti z oblasti zahraniční politiky. V tom se sotva mohou poměřovat s jinými předchůdci — Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou a Jiřím Paroubkem. Dvakrát ale do téže řeky vstoupit nelze a jak Bohuslav Sobotka, tak Michal Hašek se dali do zápasu o předsednické křeslo s vědomím, že budou s Grossem poměřováni. Věřme proto, že sami zapracovali, případně zapracují na minimalizaci rizika případného selhání.

Není na škodu vědět s předstihem, že v čele ČSSD bude stát člověk mladý, otevřený, kultivovaný a nepolarizující veřejné mínění. Kompetentní reakce na deset otázek čtrnácti předních intelektuálů napověděla, že Sobotka i Hašek si jsou vědomi očekávání, která do nich vkládají členové a sympatizanti sociální demokracie. Během několikaměsíční soutěže si dokonce dokázali osvojit též některé myšlenky protivníka: Michal Hašek oceňuje vznikající think-tanky a propracovává svoji vizi boje s vnitrostranickým klientelismem, Bohuslav Sobotka teď zase častěji zmiňuje význam regionální politické reprezentace.

Jisté vodítko pro odlišení obou kandidátů pak může představovat následující pětice zaznamenatelných rozdílů.

Za prvé, Bohuslav Sobotka klade větší důraz na program a dlouhodobou ideovou průhlednost ČSSD, zatímco Michal Hašek vyniká v řešení „každodenních problémů“. Sobotka i Hašek byli pozváni na putovní seminář, který Masarykova demokratická akademie uspořádala v pěti českých, moravských a slezských městech a na kterém byli hlavními řečníky Jan Keller, Václav Bělohradský, Jiří Pehe a Pavel Barša. Sobotka se v publiku zúčastnil tří z těchto akcí a mohl slyšet nejen reflexi intelektuálů, ale také kritické vstupy řadových občanů, členů i nečlenů ČSSD. Může proto nyní tušit, že radikalita ve společnosti vzrůstá a nároky na demokratickou levici rostou. Hašek nedorazil a na otázku ČT 24 proč, odpověděl, že musel řešit vážnější věci, například aby nás počátkem března měl kdo léčit v nemocnicích.

Za druhé, Michal Hašek stojí pevněji nohama na zemi. V rozhovoru pro Právo poznamenal, že z opozičních lavic se za sociální stát bojuje snadno. Dořekněme, že pozice vládní strany je o poznání obtížnější. Realisticky též uvažuje o koaličním potenciálu ČSSD, když připomíná, že i při zisku pětatřiceti či čtyřiceti procent hlasů bude sociální demokracie potřebovat partnery k vládnutí. Nemají-li být vztahy s nimi chatrné, postavené na vodě, je namístě je dlouhodobě budovat a opečovávat. Hašek také sdělil, že se mu představa menšinové vlády ČSSD s podporou KSČM příliš nezamlouvá.

Za třetí, Bohuslav Sobotka je důslednější a odvážnější v úvahách na téma, jak zabránit postupné „privatizaci“ ČSSD. Kmotrům, velrybářům a mrtvým duším se nejlépe daří v zahnívajícím rybníčku velkých koalic. Právě ony bohatě vyživují zákulisní struktury a zákulisní partajní ekonomiku. Proto bylo sympatické, když se Sobotka postavil proti koalici ODS a ČSSD v Praze, přestože musel tušit, že jeho názor ve stranickém předsednictvu bude menšinový. Hašek hraje při zdi a radí nevměšovat se do kompetencí lokálních partajních buněk.

Za čtvrté, Bohuslav Sobotka dává najevo, že klíčová je pro něj spolupráce ČSSD s vnějším prostředím. Počínaje vůlí být partnerem občanských iniciativ, jako je např. ProAlt (osobně se také zúčastnil jimi pořádané nedávné protivládní demonstrace), a konče myšlenkou, že by kandidátem sociální demokracie na příštího prezidenta měla být nestranická osobnost s co největším přesahem. Sázka na Michala Haška je zase sázkou na důslednou práci s vnitrostranickými kádry. Z řad ČSSD by také rád vybral prezidentského adepta.

Za páté, ačkoli oba pánové občas působí dojmem chladných robotů („Jsou relativně mladí, ale už tolik let beznadějně vážní, ustaraní. Za nás za všechny...,“ napsal Petr Fischer v Hospodářských novinách), o Michalu Haškovi můžeme říct, že je politik tělem i duší, čtyřiadvacet hodin denně, třistapětašedesát dní v roce, zatímco Bohuslav Sobotka již párkrát předvedl, jak dokáže „vypnout“. Stalo se tak, když byl vybírán premiérský nástupce po Stanislavu Grossovi (Sobotka se rekreoval u moře, kdežto Jiří Paroubek byl v „plné polní“) nebo po volbách 2006, kdy se na čas po Sobotkovi prakticky slehla země. Politickým workoholikům může imponovat spíše Hašek. Kdo hledá lídra, který občas oblékne i civil a dá přednost vlastní rodině, upřednostní Sobotku.

Mimo soutěž přidám jednu lehce bulvární historku. Svého času postihl premiéra Vladimíra Špidlu v Poslanecké sněmovně krátký zdravotní kolaps. Kdekdo propadl spekulacím, co bude dál s vládou, koalicí, sociální demokracií. Stanislav Gross se mužně stavěl před televizní kamery a ujišťoval veřejnost, že má vše pod kontrolou a bezvládí zemi nehrozí. O to lidštěji, empatičtěji působilo, když se mne (tenkrát Špidlova spolupracovníka) přišel Bohuslav Sobotka do ústraní optat, jak se Špidlovi daří a zda mu nemůže nějak v něčem pomoci. Možná to není úplně fér, ale sám jsem se naučil budovat vztah k lidem podle podobných detailů.

Oba kandidáti, Michal Hašek i Bohuslav Sobotka, mají sociálnědemokratickým delegátům co nabídnout. Každý má své silnější i slabší stránky. S ohledem na společenské vření a vysoká programová očekávání vznášená vůči sociální demokracii se v současnosti jako přirozenější jeví volba Bohuslava Sobotky. Ať už to však bude ten, nebo ten, čeká vítěze úkol obhájit své působení na příštím sjezdu, před řádným termínem voleb do Poslanecké sněmovny. Pak teprve bude definitivně znám uchazeč o vedení vlády. A vůbec by nebylo na škodu, kdyby dvojici Sobotka—Hašek do té doby vyrostla svěží a neokoukaná konkurence.