Daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) je ze své podstaty degresivní. Je to daň ze spotřeby a proto její podíl ve výdajích klesá s rostoucí výší příjmů. Jinak řečeno — občan s vyššími příjmy zaplatí na DPH méně procent svého příjmu než občan s nižšími příjmy.

Tato její vlastnost je obvykle zmírňována sníženou sazbou DPH, kam by se měly zařazovat základní životní potřeby — např. potraviny, léky, topení, …, tj. takové zboží a služby, které tvoří velký podíl ve spotřebě nízkopříjmových domácností a občanů. Tuto degresi nelze ale nikdy úplně odstranit.

Druhá vlastnost je zřejmá, protože platí všeobecně a nejen u této daně — u  těch nejchudších, kteří veškeré své příjmy spotřebují, se zvýšením snížené sazby DPH omezí spotřeba.

Co z toho vyplývá? Velký podíl DPH na daňovém zatížení znamená velké zatížení chudých — nůžky mezi chudými a bohatými se rozvírají. Zvyšování sazeb DPH znamená vždy přiotevření těchto nůžek. To znamená, že vzroste počet lidí ohrožených chudobou resp. počet chudých.