V souvislosti s připravovanými reformami se v tzv. oficiálních zdrojích neustále zdůrazňuje jen jedna strana mince reformy důchodového systému, která poukazuje na to, že senioři jakožto příslušníci neproduktivní populační skupiny žijí de facto na úkor těch, kteří, coby mladší, ještě pracují. To dává celé věci a jejímu pochopení velmi pejorativní podtext.

Jenže vedle druhotné ekonomické stránky života tu přece existuje i ta důležitější, lidská, sociální. Etický problém je v tom, že se již v zájmu objektivity nezdůrazňuje, že lidé ve věku dnešních rodičů a prarodičů také předtím jednak byli solidární se svými rodiči a prarodiči a přispívali do systému zase jim, ale solidární byli i vůči generaci svých dětí. A co zejména, že se ze svých daní podíleli i na projektech a majetku společnosti, jež dnes stále využívají i dnešní mladí a lidé dosud pracující.