Komunitní rádia, hlas těch, co nejsou slyšet

Kateřina Kalistová

Ukotvení neziskových médií do českého právního řádu by bylo bezesporu významným počinem. Vysílání by se rozšířilo o tzv. třetí sektor - sektor neziskových - komunitních médií.

Ukotvení neziskových médií do českého právního řádu by bylo bezesporu významným počinem, a to i s ohledem na trvající politické diskuse nad smysluplností existence veřejné služby. Nový typ médií by přepsal mnoho let fungující duální systém, kdy vedle sebe existují média veřejné služby a komerční média. Vysílání by se rozšířilo o tzv. třetí sektor sektor neziskových (komunitních) médií.

Základním předpokladem vzniku neziskových médií je existence vyspělé demokracie. V zemích s delší demokratickou tradicí jsou média tohoto typu poměrně dobře etablována. Velmi opatrné krůčky k jejich podpoře lze v poslední době spatřovat i v postkomunistických zemích. Je možné předpokládat, že i Česká republika je po dvaceti letech svobody připravena komunitní média do stávajícího systému vysílání úspěšně začlenit. Úspěch neziskových médií je, bez ohledu na právní úpravu, možný skutečně pouze v zemích s vyspělou demokracií a zejména sebevědomou občanskou společností.

Nezisková (komunitní) média jsou v mnoha zemích nástrojem napomáhajícím k sociální inkluzi, což může být v České republice, která čelí narůstajícím problémům se sociálním vyloučením, významným přínosem. Přímé náklady na sociální vyloučení stojí v současné době cca 20 miliard Kč ročně, takže i dotace pro tato média z veřejných zdrojů mohou být vnímána jako dobrá investice.

Diskuse o neziskových médiích probíhají současně v mnoha evropských zemích. O komunitních rádiích se debatovalo i na nedávném (podzim 2010) setkání Evropské platformy regulačních orgánů. Podařilo se zde formulovat základní atributy neziskových rádií.

Neziskovost a reklama

Základním předpokladem existence komunitních rádií je neziskovost. Finanční prospěch tedy není a nemůže být důvodem pro jejich vznik. Toto vymezení však neznamená automaticky nepřítomnost reklamy. Zařazování reklamy je velmi citlivou otázkou. Nejedná se však pouze o reklamu ve smyslu zákona o vysílání, ale je nutno sem zahrnout i sponzorské vzkazy. V současné době se jako lepší řešení v praxi jeví úplný zákaz obchodních sdělení. V některých zemích, kde je umisťování reklamy povoleno, některé subjekty samy od vysílání reklam ustupují. Případné zisky jsou však ve všech státech, kde je reklama povolena, investovány zpět do činnosti rádia. Prostor pro reklamu je také přesně vymezený, zpravidla určitým procentem z denního vysílacího času. Cílová skupina posluchačů je omezena velikostí menšiny, které je vysílání určeno.

Různorodost finančních zdrojů

Na rozdíl od komerčních rádií nemohou rádia nezisková záviset pouze na případných příjmech z reklamy. Jejich financování je tradičně založeno na vícezdrojovém financování. Nejsou to pouze různé veřejné instituce, kde se mohou nezisková rádia ucházet o granty, ale nemalé položky tvoří příspěvky sponzorů či členské příspěvky nebo zisky z různých živých představení, například z koncertů. Největším přínosem pro financování neziskových rádií je činnost dobrovolníků. Místní úřady často nabízejí pomoc ve formě zajištění technického zázemí.

Pluralita vlastnictví

Nezisková rádia jsou často vlastněna, kontrolována a řízena větším počtem lidí, což odpovídá pluralitě vlastnictví. Častou právní formou v mnoha evropských zemích jsou občanská sdružení. Rozhodnutí jsou tak diskutována a poté přijímána členy těchto sdružení. Demokratický přístup je také zřejmý z decentralizace programu. Jednotlivé pořady spadají vždy do kompetence autonomních týmů dobrovolníků.

Odpovědnost komunitě

Nezisková rádia jsou často charakterizována jako rádia vznikající iniciativou „zdola“. Komunitu lze široce nazírat jako skupinu lidí se stejnými zájmy. Může však být založena na geografickém základu, kulturní identitě jako je jazyk, víra, hudební vkus, etnický původ nebo se může jednat o specifické skupiny jako jsou například studenti. Komunitu tedy tvoří stejně tak posluchači jako i dobrovolníci, kteří rádio provozují. Odpovědnost vůči komunitě spočívá především v tom, že programová skladba reflektuje její cíle a zájmy. Často je to právě komunita, kdo má poslední slovo v některých základních rozhodnutích souvisejících s činností rádia.

Dobrovolnická práce — vítězství obsahu nad formou

Typické neziskové rádio je závislé na práci dobrovolníků, pro něž je charakteristické plné ztotožnění s projektem a jeho cíli. Co je však ještě důležitější, je nadšení a uspokojení dobrovolníků z toho, že mohou naplnit své právo na svobodu vyjadřování v praxi či svobodně prezentovat své zájmy, životní postoje včetně hudby, která je jim blízká. Nelze opomenout zásadní vliv práce dobrovolníků na výši rozpočtu takového rádia. Platí samozřejmě, že čím větší je podíl této práce, tím nižší rozpočet. S prací dobrovolníků souvisí i demokratické vlastnictví a řízení těchto subjektů, které probíhá často na kolektivní bázi. Neznamená však úplnou absenci placených zaměstnanců. Ti mají většinou na starosti konečnou programovou skladbu rádia, kde jednotlivé pořady jsou již zpravidla v kompetenci dobrovolnických pracovních skupin. Často se starají také o ranní vysílání a zpravodajství. V mnoha neziskových rádiích jsou to právě placení zaměstnanci, kteří připravují dobrovolníky do vysílání a podporují je v jejich další práci pro rádio. Z výše uvedeného vyplývá, že na rozdíl od komerčních rádií dobrovolnictví znamená vítězství obsahu nad formou.

Existence specifického obsahu s ohledem na sociální přínos pro komunitu

„Přidaná hodnota“, kterou nezisková rádia přinášejí svým posluchačům, je jedním z nejlepších faktorů, který nám pomáhá identifikovat tento typ média. Onu přidanou hodnotu bychom mohli charakterizovat jako pluralitu, rozdílnost či specifičnost ve vysílání. S jistou nadsázkou můžeme mluvit o hlasu těch, kteří nejsou slyšet. Myšlenky, ale i hudba, které v takovýchto rádiích zaznívají, si hledají uplatnění v mainstreamových rádiích pouze velmi obtížně. Konkrétně se jedná o alternativní či menšinovou hudbu, zprávy či debaty, které nejsou pro komerční rádia zajímavé. Jsou to také umělecky laděné pořady, obsah připravovaný menšinou včetně případného vysílání v cizím jazyce, vzdělávací programy a v neposlední řadě pořady, které v praxi realizují mezikulturní dialog. Z výše uvedeného vyplývá, že nezisková rádia nemají za cíl komerčním stanicím konkurovat, nýbrž je v mnoha ohledech doplňovat. V mnoha zemích si tak komerční rádia neziskové stanice téměř hýčkají.

Lokální charakter

Komunitní rádia jsou v Evropě většinou, nikoliv však výlučně, zaměřena na malé geografické oblasti jako jsou města, vesnice či různá sousedství. Charakterizuje je tak blízkost svých posluchačů. Je  zřejmé, že tato rádia mají svá omezení. Jsou limitována technickými omezeními (volné frekvence) i samotnou velikostí komunity. Velikost sama o sobě tak neznamená definici neziskového rádia. Musí být splněny i další výše uvedené podmínky. K lokálnímu charakteru neziskových (komunitních) rádií se vyjádřil i Evropský parlament. Podle něj nezisková rádia najdou své uplatnění zejména v oblastech, kde neexistuje nebo je omezeno vysílání veřejnoprávních a komerčních médií, případně i s ohledem na tendenci komerčních subjektů redukovat ve svém vysílání lokální obsah. Podle Evropského parlamentu tak může právě v neziskových rádiích najít své uplatnění osamělý hlas místních komunit, jakož i lokální zpravodajství.

Předpoklady pro rozvoj neziskových médií v Česku

Z ryze praktického hlediska si budoucnost neziskových médií, a zejména rádií, v České republice vyžádá změnu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zajištění potřebných zdrojů financování a vyhledání volných frekvencí.

Nezisková (komunitní) média v současné podobě zákon o vysílání vůbec nerozlišuje. Je nutné tyto subjekty zakotvit tak, aby mohly žádat o licenci k provozování vysílání. Bylo by vhodné, aby v případě přijetí zákona o veřejné prospěšnosti (návrh schválen vládou dne 24. května 2010) mohly o licenci žádat pouze subjekty s označením veřejné prospěšnosti tak, jak předpokládá tento návrh zákona.

Otázkou je tedy i konkrétní označení takovýchto subjektů. Pro praxi by bylo nejlepší označení „nezisková média“. Je to totiž právě neziskovost, která je základním charakteristickým rysem těchto médií. Z praxe v některých evropských zemích (Holandsko) vyplývá, že i rádia zaměřená na menšiny mohou být velmi výdělečná a velmi atraktivní pro inzerenty. Mohlo by tak docházet k výkladovým nejasnostem ohledně charakteru „komunitních“ — „neziskových“ médií.

Jedním z parametrů, který Rada pro rozhlasové a televizní vysílání posuzuje v licenčních řízeních, je i otázka ekonomické připravenosti (§17 odst. 1 písm. a) zákona o vysílání). Bude nutná úprava tohoto ustanovení, tak aby reflektovala odlišný charakter neziskových médií.

Otázka správních poplatků pro provozovatele neziskových médií je oblastí, která zřejmě žádné zvláštní diskuse nevyvolá. Mají-li být z části tato média financována z veřejných zdrojů, bylo by velmi neprozíravé, aby poplatky byly prostřednictvím Rady vraceny znovu do státního rozpočtu. Měly by být tedy zrušeny, či ponechány na nějaké symbolické výši.

Důležitou otázkou pro vznik neziskových rádií je také otázka vhodných a volných kmitočtů, kdy se jeví jako reálné operovat s kmitočty do 50 W. Pro zdárný průběh budoucnosti neziskových (komunitních) médií v České republice je důležitá široká a podrobná diskuse s laickou i odbornou veřejností. Rada je připravena sehrát zde roli moderátora a počítá s tím, že v nejbližší době zveřejní všechny relevantní otázky k této problematice.

Text byl v původní podobě psán pro Mediální ročenku 2010. Po úpravách byl Deníku Referendum nabídnut ke zveřejnění.

    advertisment