Londýňanka Corynne Elliot alias Speech Debelle tvrdí, že v dětství byla rozmazlený fracek. Přestože vyrůstala v rodině střední třídy, neměla to v životě lehké. Když jí bylo šest, její otec odešel od rodiny a ona zůstala sama s matkou. V devíti letech se začala zajímat o poezii a ve třinácti se podle svých tehdejších vzorů pustila do rapu.

Ovlivnili ji tehdy například Blackstreet, Mary J Blidje nebo TLC. V devatenácti se silně nepohodla s matkou a napůl dobrovolně odešla z domu. Po čtyři roky bydlela po hostelech a u kamarádů, než se vrátila zpět k rodinnému krbu. Právě toto období je zatím nejúrodnějším polem její tvorby a právě tehdy vznikly skladby jako Searchin, The Key nebo Speech Therapy, které také vyšly jako singly.

Když se vrátila domů, měla již v zásobě hodně textů a nápadů na to, aby se začala prosazovat v hudebním průmyslu. Začala obvolávat labely a jejího talentu se ujal Big Dada — hiphopová odnož londýnského vydavatelství Ninja Tunes. Na nahrávání se podílel kolega Roots Manuva, se kterým nahrála track Wheela In Motion. Stejný model funguje i ve skladbě Better Days, na které spolupracovala další nová hvězda Londýna Micachu.

Na producentské křeslo usedl zakladatel vydavatelství Will Ashton, který pomohl vyprecizovat zvuk. Zanedlouho již vystupovala na jedné z nejrozsáhlejších britských událostí roku — festivalu Glastonbury a vyhrála prestižní cenu Mercury Prize. Dva měsíce předtím ovšem vypověděla smlouvu labelu Big Dada, který obviňovala za špatnou prodejnost desky. Od toho okamžiku se jí ale zatím moc nevedlo. Nyní prý pracuje na dalším albu s názvem The Art of Speech.

Podle mladého hlasu a některých frází („One day I know that it will get better / Music is healing, I love that feeling“) ji většina posluchačů včetně mě napoprvé tipla na čerstvou maturantku. Faktem ale je, že Speech Debelle je šestadvacet a na druhý poslech je z alba jasně slyšitelná zralá zkušenost. Beatům vévodí akustická kytara, dál používá také klavír, smyčce, trubku nebo violoncello. Někdy je rytmus hiphopově houpavý, jindy se pustí i do reggae (Buddy Love, Daddy´s Little Girl) nebo bicí trošku poláme.

Právě Daddy´s Little Girl je jedna z nejniternějších skladeb na albu, kde se vyrovnává s tím, že jí opustil otec („Daddy I think I love you, cos I hate you so much that I must love you“). Celé album skutečně je takové, jak je pojmenované — terapií řečí. Ať už se to týká stěhování bez stálého domova (Searchin), práce (Working Weak) nebo touhy mít se líp (Better Days), Speech Debelle se umí v textech citlivě ponořit do tématu a podat ho takřka dětským hlasem s naléhavou flow.

Pokud chcete slyšet hiphop trochu jinak, než je televizní „bling bling“, ale stále uhlazeně jemný, Speech Debelle je dobrá volba. Porotkyně Jude Rogers její vítězství Mercury Prize odůvodnila tím, že „...je to rapová deska, která nezní jako rapová deska". Možná je to tím, že má také londýnský přízvuk, ale spíš než k černým americkým rapperům bych ji víc přirovnala k The Streets. A doufám, že ti dva spolu někdy v budoucnosti budou spolupracovat.

YouTube: Speech Debelle - Go Then Bye

Myspace profil: Speech Debelle