Když kuráž je i pro starý

Lucie Česálková

Opravdová kuráž bratří Coenů se může jevit jako film dost necoenovský. Oproti původní předloze autoři příliš neexperimentovali. Upozaďují však nejkřiklavější westernové ornamenty a soustředí se na postavy psanců obývajících nehostinný svět.

V posledních letech se již stalo zvykem pravidelně rok co rok očekávat nový film bratří Coenů a znova a znova se těšit pokaždé na něco nového, pokud možno neotřelého, originálního, trochu bláznivého a břitce cynického, s bizarní zápletkou, excentrickými postavami a k této excentričnosti dokonale přiléhajícími dialogy. V dobách Farga a Big Lebowského spíše alternativně menšinová poetika si i přes některé přešlapy k nevýraznosti typu Lupičů paní domácí neustále udržovala vysoký standard, díky kterému byli bratři Coenovi schopni kontinuálně oslovovat i uspokojovat intelektuální i méně náročné, především mužské publikum.

Po Oscary ověnčeném režijním majstrštyku Tahle země není pro starý z roku 2007 a v České republice vloni uvedené černé retrokomedii ze života židovského učitele fyziky Seriózní muž (2009) stihli letos Coenovi těsně před vypuknutím předoscarové sezóny do kin nasadit westernovou Opravdovou kuráž. Film, který se v mnoha ohledech může zdát vpravdě necoenovský. Nejde jen o to, že si zde tvůrci zvolili téma, které již jednou filmově zpracováno bylo, ani o to, že původní Opravdová kuráž Henryho Hathawaye z roku 1969 přinesla Oscara za hlavní herecký výkon legendárnímu Johnu Wayneovi. Důležitá je především skutečnost, že oproti původnímu filmu autoři příliš neexperimentovali s obsahovou náplní a také brilantní dialogy postav téměř kompletně převzali z románové předlohy Charlese Portise. Hathawayovy i Coenovic hrdiny tak vidíme ve stejných situacích pronášet tatáž slova a mnohdy i replikovat některá typická (postavy charakterizující) gesta. Přesto není nová Opravdová kuráž ani v nejmenším poctou původnímu filmu.

S ohledem na výše řečené není příliš obtížné dovodit, že klíčovou roli přiřkli bratři Coenové ve svém snímku hereckým protagonistům a prostředí, do nějž je příběh zasazen. Zatímco snímek z roku 1969 kopíroval westernovou ikonografii malebného majestátu prérijních scenérií s dominantními vrcholy v pozadí, film Coenových je v tomto ohledu o poznání méně okázalý. Teplé tóny, jimiž se vyznačovalo barevné ladění jeho předchůdce, spíše potlačuje a soustředí se primárně na postavy psanců, již nehostinné prostředí polorozpadlých chatrčí pod strání či prostých tábořišť okupují.

Stejně drsný a nesmlouvavý jako krajina je ostatně i příběh mladičké dívky Mattie Rossové (dosud pouze televizní hvězdička Hailee Steinfeldová), jež se z vlastního popudu rozhodne pomstít smrt svého otce. Ve svých třinácti letech netypicky zodpovědná, zásadová a neústupně paličatá Mattie nejenže dokáže chytře obchodovat, ale brzy si získá i úctu jednoho z nejcyničtějších maršálů kraje — Roostera Cogburna (Jeff Bridges). Společně se pak vydávají, chvílemi doprovázeni a chvílemi sledováni texaským šerifem LeBoeufem v podání Matta Damona, po stopách vícenásobného vraha a zločince Toma Chaneyho (Josh Brolin). Jak Mattie, tak Cogburn, jakožto hlavní hrdinové, jsou v Coenových Opravdové kuráži komplexními postavami, jejichž vykreslení přesahuje rámec westernové typizace.

Kim Darbyové bylo v době, kdy balila Johnu Wayneovi v roli Cogburna tabák, dvacet let a její Mattie byla i v dlouhé sukni přece jen víc hošíkovská. Copatá Steinfeldová má sice výraz na první pohled sveřepější, nicméně v momentech, kdy ji vývoj pátrání vystavuje krutostem, jež jsou nutným předpokladem toho, aby dosáhla svých neúprosně prosazovaných požadavků na dopadení Chaneyho, ukazuje i zranitelnou tvář jinak zavilého děvčátka.

Wayneův Cogburn je stejně jako ten Bridgesův profesionál svého řemesla, jehož zrazuje až příliš neskrývaná záliba v alkoholu. Postuluje se však až příliš do role štramáka. Bridges už svou vizáží nezapře, že důvodem, proč mu ne všechny triky vycházejí, není jen kořalka, ale i léta. Bridgesovo pojetí tak mnohem významněji rozvíjí motiv stárnutí a s ním souvisejících proměn sebevědomí i přístupu k hodnotám cti a hrdosti. Cogburnovo stáří je ve filmu průběžně připomínáno Bridgesovou fyziognomií i narážkami v dialozích, již méně explicitně je nicméně doceňováno i ve významu „ostřílenosti“ — znalostmi prostředí i zvyků nepřátel, zkušenostmi prověřené předvídavosti jejich jednání.

V podstatě klasicky vystavěné, žánrově věrné vyprávění Opravdové kuráže mnozí odsuzují jako konzervativní úkrok k mainstreamu a kritizují i aspekt, o nějž český divák nevládnoucí dokonalou angličtinou zůstává ochuzen — totiž ozvláštňující zážitek, jímž je angličtina zachovaná dle originálu v archaické podobě kovbojského slangu přelomu 18. a 19. století. To, čím si však Opravdová kuráž, přes všechny aspekty klasičnosti, buduje svébytný styl, je upozadění nejkřiklavějších ornamentů westernu a akcent na svébytné drama proměn vztahu mezi dospívající dívkou a chřadnoucím prérijním veteránem.

Opravdová kuráž (True Grit). Režie a scénář Ethan a Joel Coenovi, kamera Roger Deakins, hudba Carter Burwell, hrají Jeff Bridges, Hailee Steinfeldová, Matt Damon, Josh Brolin a další. USA 2010.

    Diskuse (0 příspěvků)