Krakovský historik a publicista Mariusz Surosz se dlouhodobě věnuje některým postavám české historie. V roce 2010 mu v Polsku vyšla kniha, jež doplňuje stálý zájem Poláků o českou historii a kulturu. Její název „Pepíci. Dramatické století Čechů“ odkazuje na zlidovělé označení Čechů ze strany Poláků — ti nás mají mnohdy spojené především s knedlíky, s Helenou Vondráčkou nebo Karlem Gottem, jak ostatně dokazuje i název jiné slavné polské knihy o Česku: Gottland.

Mariusz Surosz sám sebe považuje za čechofila. České kultuře věnoval hned celou řadu textů, z nichž některé byly zahrnuty do knihy o Pepících. Dramatické století Čechů je pokusem vyložit v sedmnácti esejích, věnovaných řadě známých osobností, paralelní historii Československa od jeho vzniku až do současnosti. Surosz se pokusil co nejplastičtěji vyjádřit osud a dějinnou roli Jana Masaryka, Emila Háchy, Klementa Gottwalda, Jaroslava Seiferta, Pavla Tigrida, Milady Horákové, Františka Kriegla a dalších.

Jak napsala bohemistka Joanna Derdowska, Suroszův styl kolísá mezi analytickým rozborem historika a lehkým perem reportéra. Ve výsledku tak mohly vzniknout čtivé texty, pro něž je charakteristická snaha zprostředkovat „lidský rozměr dějinných a dějinami motivovaných rozhodnutí“. Jednající postavy se musejí konfrontovat s neústupným osudem a neřešitelnou situací. Surosz píše o „odvážném jednání Horákové, pilota Josefa Františka či politika Františka Kriegla, ale také o Háchovi, který označil den své volby prezidentem za nejčernější den v životě, o lavírování Aloise Eliáše mezi konspirační činností a ústupky Němcům, o žalostném a zoufalém postavení všech emigrantských vlád apod. Titulní Pepik, který by podle stereotypu měl mít v muzeu války bílou vlajku, zde není směšný, ale tragický, často osamělý a nešťastnou shodou okolností zapletený do dějinných uzlů.“

Suroszovu knihu Pepíci. Dramatické století Čechů aktuálně vydává nakladatelství Plus v překladu Pavla Weigla.

Mariusz Surosz: Pepíci. Dramatické století Čechů. Plus, Praha 2011.