Jako přednosta Okresního úřadu v Olomouci jsem při jeho rušení slyšel mnoho o reformě veřejné správy a přiblížení státní správy k občanům, v těchto dnech však můžeme být svědky kroků směřujících k pravému opaku. Pod stejnými argumenty o nutnosti šetření a  sjednocení výkonu státní správy byl Poslaneckou sněmovnou schválen návrh zákona o Úřadu práce České republiky, který zásadním způsobem mění stávající strukturu. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby tento návrh a způsob jeho projednávání nebyl doprovázen tolika otazníky a nejasnostmi.

Jsem si vědom toho, že některým se mohou tyto řádky jevit jako povinnost opozičního zákonodárce vystoupit proti návrhu předloženému zástupci vládnoucí koalice. Mě k tomu však vedla snaha upozornit občany na to, co se pod pokličkou za parlamentními zdmi chystá, protože to může negativně zasáhnout životy nás všech. Cítím za povinnost o této věci veřejně mluvit, protože některé z regionů (v Olomouckém kraji zejména Šumpersko a Jesenicko) se potýkají s vysokou mírou nezaměstnanosti, a jakýkoli necitlivý zásah do křehké rovnováhy by mohl být fatální. A musím říci, že dle mně a mým kolegům dostupných informací absolutně nepřipravená reforma něčeho tak zásadního jako je struktura úřadů práce a jejich kontaktních míst v případě své realizace fatální důsledky bezesporu mít bude. Není to jen můj osobní dojem, nebo dojem sociální demokracie, ale také lidí pracujících na těchto úřadech.

Tato krize je nám blíže, než si myslíme, protože ačkoli Senát tento návrh zákona 27. ledna zamítl, poslanci vládní koalice jej 9. února ve Sněmovně protlačili silou počtu svých hlasů, a zákon již čeká pouze na podpis prezidenta republiky. Jestli k tomu dojde a prezident zákon podepíše, hrozí občanům, že od 1. dubna proběhne reforma, která ohrozí některé regiony s vysokou mírou nezaměstnanosti snížením počtu kontaktních míst, a je jisté, že tak zásadní změny nelze v takovém krátkém časovém úseku úspěšně realizovat. Vždyť organizační řád, který má být „kuchařkou“ fungování celého systému, měl spatřit světlo světa, a to bez připomínkování, až koncem ledna tohoto roku.

Nechtěl bych působit jako člověk odmítající jakékoli reformy, ale v případě tak zásadních změn si myslím, že by nedílnou součástí procesu změny měla být rozsáhlá diskuse napříč politickým spektrem, a to zvláště diskuse odborná. A ne, že bude snaha navrhovatelů projednat zákon ve zkráceném řízení, nebo bude předložen tak, aby se nikdo nemusel řádně vypořádat s připomínkami, jako jsme mohli vidět v tomto případě. Pak se nelze ubránit dojmu, že snaha centralizovat tento úřad pod pláštíkem šetření a slov o zlepšení služeb povede sice ke vzniku mnoha teplých místeček na novém pražském generálním ředitelství, centrální nákupy a přesun kompetencí do Prahy umožní lepší kontrolu vládní garnitury nad finančními toky, ne však ve prospěch občanů. Chtěl bych proto poprosit pana prezidenta, aby vyslyšel výzvu mého kolegy z Parlamentu, senátora Martina Tesaříka, a využil svého práva vrátit schválený zákon zpět Parlamentu.