Lidé postrádají ve své většině dostatečně hustou srst, aby je ochránila před nepřízní počasí. A někdy se snaží zbavit i těch ubohých zbytků ochlupení, které jim evoluce ještě ponechala. V poslední době tato touha zasahuje i muže. Je otázkou, zda takzvané metrosexuály k takovému jednání vede snaha odlišit se navenek od zvířat, nebo jsou prostě jen chytlaví na reklamu žiletkářských firem. Nepochybně je to kšeft jako hrom. Chlupy dorůstají každodenně. Prý ještě i po smrti a kdo ví, jestli ve výzkumných laboratořích firmy Gillette už netestují žiletky Cháron pro speciální použití v pohřebnictví.

Zkrátka ale kromě zbytků divochů tropického pásma, kteří vystačí se zástěrkou z trávy a s penisovým pouzdrem z kůry, většina lidských smrtelníků se obléká do textilu. Prastará technika zpracování vláken na tkaniny se historicky vyvíjí tak jako ostatní způsoby produkce a někdy má i klíčovou roli. Stačí připomenout význam anglického textilního průmyslu v době průmyslové revoluce. Poté, co, jak psal Thomas Moore, „ovce začaly jíst lidi", když byli rolníci kvůli pastvinám vyháněni z půdy, se s nástupem strojového zpracování vlny staly nenasytnými také stroje. Průmyslová produkce potřebovala dostatek trhů a tradiční výroba třeba v Indii nebo v Čechách nemohla konkurovat. Bývalí čeští tkalci odcházeli jako zedníci do Vídně a hodně jich tam už zůstalo. Indie počkala na Gándhího, v tradičním dhoti, na které si sám upředl nit. Domácí výroba textilu a odmítání dovozu z Anglie bylo jednou z forem odporu v boji za samostatnost.

I průmyslová výroba oděvů má pohnutou historii. Stávka newyorských švadlen v roce 1909 vedla k vyhlášení Mezinárodního dne žen, který propojuje boj za práva pracujících s bojem za práva žen. Dodnes patří textilní a oděvní průmysl k těm nejvíce feminizovaným a to je zřejmě i hlavní důvod, proč jsou pracovní podmínky v tomto globálním odvětví ekonomiky řízeném muži tak katastrofální.