Dánští Obstacles si v rámci turné k novince Dividual udělali zastávku i v jejich oblíbené České republice a po Českých Budějovicích a Praze se v rámci narozenin 6dbs podruhé ukázali i v brněnském klubu Fléda. Poprvé zde hráli se stylově spřízněnou kapelou Pg.lost a tentokrát byli stejně jako tehdy z publika a celkové atmosféry očividně nadšení, pokud se dá usuzovat z jejich výkonu.

Koncerty se odehrávaly v poměrně novém malém sále, který je umístěn mezi barem, chodbou vedoucí od hlavního vstupu a chilloutovou místností. Často tudy tím pádem někdo prochází a pod pódiem není „sál“ ani z jedné strany krytý; takže si člověk občas připadá více jako na ulici, než na koncertě. Ze začátku to nebylo zcela příjemné, postupně se ale z těchto výchozích podmínek stal poměrně funkční ukazatel „zábavnosti“ kapely. Čím více dokázal pódiový výkon a hudba strhnout, tím méně člověk vnímal hemžící se rozsvícené okolí. V případě této akce byla tendence vnímat pouze kapelu podle vhodně zvoleného line-upu vzestupná.

Úvod večera patřil spřátelenému hyperaktivnímu Burning Boyovi, jenž přes své bohaté zkušenosti s hudební autorskou produkcí či pořádáním akcí předvedl svůj první DJ set. Po něm nastoupila sympatická čtveřice The Ills z Bratislavy, původně prý vzniklá z pouhé recese. V časech prvního EP, které nahráli za jeden den, měli již za sebou množství koncertů, nyní mají na kontě vystoupení na Creepy Teepee a Wilsonicu nebo jako předkapela Pg.lost a A Sunny Day in Glasgow. Také jim vyšlo debutové album To Wish Impossible Things.

The Ills podle vlastních slov hrají to, co rádi poslouchají, tedy mix post-rocku a shoegaze. A takhle ve čtvrtek zněli i vypadali. Skladby byly příjemné, klasicky se často držely jednoho hudebního motivu s různorodými bicími a intenzitou. Postrádaly ovšem neinvenční přístup nebo posun od „hrajeme to, co posloucháme“ k více tvůrčí práci s oblíbeným stylem, aby ve výsledku nezněli jako méně profesionální nápodoba kapel, kterým v minulosti předskakovali.

Navíc, přestože by tedy podle všeho měli již být koncertně sehraným tělesem, občas to (zejména u baskytaristy) trochu dřelo. To by se dalo omluvit možná vyčerpávajícím pódiovým výkonem, ale The Ills se po vzoru shoegaze kapel prý rádi dívají na své boty — což jim sice nelze mít za zlé, na druhou stranu ale nelze publiku vyčítat, pokud se při pohledu na čtyři převážně statické postavy nenechali polapit spáry jejich sonických ploch.

Protože zvukové zkoušky probíhaly vždy před samotnými vystoupeními jednotlivých kapel, návštěvník měl možnost si dát „přestávku“ a na chvilku vydechnout. Tři po sobě jdoucí, zdánlivě podobně laděné projekty, by v jednom bloku byly přece jen až moc syté menu. Zvukař měl s následující táborskou kapelou C už údajně několikanásobné zkušenosti, pauza proto nebyla až příliš dlouhá a tato u nás již dobře známá čtveřice s prvními akordy přitáhla publikum zpátky na parket.

C vznikli po rozpadu skupiny Waave a už jedenáct let se zdokonalují ve svém vlastním stylu nazvaném compost-rock. Loni v prosinci jim vyšlo u Election Records po čtyřech letech v pořadí čtvrté dlouhohrající album Opus Vulgaris, které dali k dispozici zdarma ke stažení. Fanoušci, kteří chtějí kapelu podpořit, mají ale samozřejmě možnost poslat na konta uvedená na webových stránkách labelu libovolnou částku. Album vyšlo také v limitovaném počtu sto kusů jako CD, jež byly k dispozici na lednových koncertech.

Nutno přiznat, že autorku recenze hudba C studiově zas tolik nebaví, protože postrádá výrazné melodické linky nebo motivy, jejichž nedostatek košatost a pestrost skladeb nevyváží. Na druhou stranu je pozoruhodné, jak kapela už od svého začátku s post-rockem nakládá a umí na něj šikovně nabalit mnoho prvků, jako například i spacerock, rytmičtější mathrock nebo reggae a dub.

Stejně jako zejména jejich novinka Opus Vulgaris, na které skupina dosáhla vyvážení jednotlivých nástrojů a kromě kytary dostaly náležitý prostor i klávesy, byl koncert eklektický. Přesto jednotlivé skladby příjemně šlapaly. Členové je hráli s přesností a příjemnou energií. Přátelsky působila i provázanost s publikem, ve kterém se očividně nacházelo mnoho skalních fanoušků. Koncert skupiny C byl vhodně padnoucí mezistupeň mezi první kapelou a hlavními hvězdami večera Obstacles.

Vystoupení na Flédě bylo jejich závěrečnou zastávkou v České republice a Obstacles, kteří zde už před dvěma lety hráli, se na novém pódiu cítili neméně sebejistě a uvolněně. Představili mnoho skladeb z jejich debutové novinky Dividual, která se vyznačuje složitými mathrockovými přechody a kmitavými kytarovými vyhrávkami. Už od několika úvodních vteřin bylo jasné, kdo je králem večera. Obstacles do toho skočili rovnýma nohama a od začátku do konce se zdálo, jako by hrály nástroje na členy kapely a ne naopak.

Po celé vystoupení sršela z dánské formace nakažlivá energie a byli krásnou ukázkou, kolik toho dokáže tříčlenná sestava kytara-baskytara-bicí (dobrá, plus nějaký ten pedál a mašinka). Určitě k jejich perfektní souhře pomohl i fakt, že skupina se již vyhrála v předchozím emo hardcore uskupení Children of Fall. Na tři roky existující kapelu ovšem působila zcela profesionálně. Sóla na kytaru nebyla v žádném případě vypocená. I přes neustálé nadšené zmítání hudebníků, jímž suverénně ovládli celý prostor pódia, zvládali s naprostou samozřejmostí precizně odehrát i ty nejnáročnější pasáže a ještě u toho mít extaticky zavřené oči.

Obstacles zkrátka předvedli exemplář maximálního nasazení, což je jev v zahraničí nejen v rámci „scény“ značně rozšířený. U nás ovšem hardcorové nebo z post-rocku vycházející kapely, jak bylo vidět i na prvních dvou koncertech, takhle po všech stránkách dotažené nebývají. Večer ovšem uplynul vcelku příjemně a pro taneční nadšence se po koncertech konala afterparty s DJs Cat Flu (My Dead Cat) a Ibem.