Dobrých zpráv není nikdy dost, a tak se často člověk raduje i z mála. Poslanec Libor Ježek (ODS) připravil návrh novely zákona, zakazující z bezpečnostních důvodů reklamu u dálnic. To samo o sobě jistě není nic senzačního, i kdyby zákon nakrásně prošel parlamentem a byl nakonec také bez obvyklých výjimek a obcházení více méně aplikován, tak se prostě o trochu přiblížíme slušnějším zemím. Zajímavé je, že tuto regulaci navrhuje poslanec strany, která je obvykle pro deregulace. Existuje přece jen jakási mlhavá naděje, že je to symptom jakéhosi hlubšího obratu k rozumu a odpovědnosti? Na to si netroufám odpovědět, ale reklama rozhodně představuje dobré východisku pro úvahy nad fungováním systému založeného na maximalizaci zisku prostřednictvím maximalizace spotřeby a nad možnostmi jeho postupného překonání.

Vpád reklamy do šedých měst, do pestré krajiny i do vědomí a nevědomí obyvatelstva na začátku devadesátých let manifestoval zjevně vítězství otevřeně konzumního způsobu života jako konečného cíle civilizace. Od té doby nás reklama provází na každém kroku a není před ní téměř úniku. Pokles příjmů z reklamy je seismografem ekonomických otřesů, bez reklamy se mnohým kapitalistické tržní hospodářství, snad oprávněně, jeví jako nemyslitelné. Přitom všichni se více méně shodují na tom, že vztah mezi užitnou hodnotou produktu a jeho reklamní prezentací je velmi volný. Jinak řečeno, počítáme s tím, že z reklamy se dozvíme jen minimálně pravdivých informací a že se námi její autoři snaží manipulovat. Je nabíledni, co to vypovídá o systému samém.