Nakladatelství Portál vydalo knižní rozhovor Martina T. Zikmunda se senátorem a autorem několika knih Petrem Pithartem. V rozsáhlém dialogu, který probíhal déle než rok, se Pithart vrací k nejdůležitějším okamžikům života v politice nebo ve společnosti intelektuálů. Vzpomíná na kolegy, učitele či přátele, kteří jej zásadně ovlivnili, a znovu se vrací k tématu, jež je pro něj jako historizujícího politika klíčové: k dějinám jako rezervoáru osobní i národní paměti.

Rozhovor nazvaný Ptám se, tedy jsem je na rozdíl od jiných Pithartových knižních prací — Osmašedesátý (1978), Devětaosmdesátý (2009) — veden v poněkud osobnějším tónu; oba autoři se snaží velmi jemně balancovat na hraně veřejného a osobního. Pohled, který se otevírá například do dějů předcházejících Klausovu ekonomickou transformaci v první polovině devadesátých let, je nejen zpětnou reflexí někdejších politických tahanic, ale i souborem osobních příhod a mnohdy nonkonformních názorů.

Nad rozhovorem vyvstává ještě jedno velké téma, které — zdá se — z dnešního uvažování politiků zcela vymizelo: totiž nutkavá potřeba zapojit konkrétní politické rozhodnutí do širšího kontextu; v Pithartově případě založeného na studiu dějin nebo třeba na zcela osobitém výkladu smyslu evropského prostoru. V protikladu k dnešní politické elitě, holedbající se leda tak manažerskými schopnostmi, se Petr Pithart prezentuje jako politik poněkud hlubšího intelektuálního vhledu do řady společenských nebo i ekonomických problémů.

Petr Pithart — Martin T. Zikmund: Ptám se, tedy jsem. Portál, Praha 2010.