V environmentalistických diskusích se občas objevuje názor, že u kořene novodobé ekologické krize, kterou v Evropě rozvinutá průmyslová civilizace šíří do celého světa, je křesťanství a biblická víra vyjádřená Hospodinovým příkazem lidem, aby opanovali Zemi. Biblický monoteismus se sice ustavoval v kontrastu k uctívání božstev spojených s přírodními silami, ale také v odporu k božské úctě, kterou si nárokují lidští panovníci nad světem. Člověka bible chápe více méně jako bytost sice svobodnou, ale odpovědnou. Přitom v jejích knihách najdeme na řadě míst myšlenku, že zlo, které člověk působí, má dopad i na mimolidský svět a padá zpátky na hlavu svému původci např. v podobě přírodních katastrof. Myslím, že teprve dnes se to učíme plně chápat.

Stejně se dá, jak známo od dob Maxe Webera, diskutovat třeba i o vlivu protestantismu na vznik kapitalismu a na druhé straně zkoumat, jak biblické myšlení ovlivnilo Karla Marxe a jeho koncept komunismu — dvou systémů, které chápaly přírodu jen jako zdroj materiálního bohatství. Aniž bych jakkoliv podceňoval užitečnost podobných zkoumání, je nepochybné, že dnes jde hlavně o to, jak co nejdříve přestat s drancováním a destrukcí a nastolit udržitelné způsoby interakce s naším prostředím, životním v nejvlastnějším slova smyslu, a nacházet pro tento úkol všechny spojence, kteří jsou k mání.