Poslední rozmíšky mezi nominálními předsedy ODS a Věcí veřejných Petrem Nečasem a Radkem Johnem o policejního prezidenta mohou veřejnost znovu naplňovat nadějí, že by současná koalice nemusela vydržet. Je to téma, o němž se bude dychtivě diskutovat přesně tak dlouho, dokud Nečasova vláda potrvá, anebo do vypsání termínu řádných voleb.

Původně se zdálo, že cesta k povalení Nečasovy koalice nikudy žádná nepovede; leda bezpříkladně širokou občanskou revoltou. Přece jen většina šestatřiceti hlasů se nepozbývá nijak snadno. I kdyby se Věci veřejné rozlomily na několik kusů, stále by vládě k pohodlnému vládnutí stačilo udržet si přízeň poloviny jejich poslanců, upozorňovali jsme vždy každého, kdo pohlížel na beztvarý Johnův a Bártův marketingový produkt s nadějí, že stejně tak jako přes noc vznikl, přes noc i ztratí vliv, rozpadne se a zmizí.

Tehdy jsme si ještě ale neuměli představit, co všechno v koaličních předácích dříme. Kvůli jejich počínání je celkové klima pro vládu mnohem méně příznivé než vzápětí po volbách, kdy se velká část českého mediálního provozu zalykala blahem, že levice dostala ve volbách za vyučenou.

Ukázalo se, že Petr Nečas není vzývanou lidskou tváří ODS, ale nepříliš obratným a málo rozhodným politikem, krkolomně proplouvajícím mezi různými zájmy svých spolustraníků, který se nedostatek své autority pokouší nahradit ideologickou zarytostí projevující se potřeštěnostmi jako bylo jmenování Romana Jocha poradcem či obhajoba zdiskreditovaného kolegy Drobila.

Vinou svého těžkopádného počínání se velmi rychle zbytečně zbavuje přízně liberální části veřejnosti, která vznik jeho vlády původně vítala s nadšením. Jen případy Joch, Drobil, ale i nepromyšlenost a zbytečná tvrdost většiny škrtů ho stály mnoho voličů, které vehnal do náruče TOP 09, anebo přímo k levici.