Hostili jsme kolegyni Marieke z Holandska, se kterou píšeme společný mezinárodní projekt, právě v době, kdy jsme odevzdávali náš menší krajský projekt s nikterak vysokým rozpočtem kolem několika desítek tisíc korun. Přesto jsme museli zajít k notáři, aby ověřil pravost mého podpisu v roli statutární zástupkyně. Dopřáli jsme tedy Mariece zážitek u českého notáře. A zážitek to byl tentokrát i pro nás. Nechci ovšem popisovat činnost, která se odehrávala v kanceláři a bránila pozornosti našim potřebám.

Zaujal mne její podiv nad tím, že musíme nechat ověřovat podpis, i když se jedná o poměrně malou částku peněz. Nedovedla vůbec pochopit, proč tu je nutná taková byrokracie. Vzpomněla jsem si na ještě méně pochopitelnou situaci před lety v New Yorku. Mezinárodní organizace GROOTS, které jsme členy, nám přispěla, tuším, tisícem dolarů na naši činnost. Dali mi to jen tak do ruky, ptala jsem se, kde a co mám podepsat. Řekli mi, že mi zcela důvěřují. Na to jsem jim musela odpovědět, že ale do účetnictví nemohu jen tak dát peníze, že potřebuji doložit jejich původ. „A to ti nebudou věřit?“ zazněl jejich společný údiv.

Náš hovor s Marieke vyvolal další otazníky a mne přivedl k úvaze nad systémem rozdělování finančních zdrojů zejména z Evropské unie. Kolem psaní, podávání a řízení projektů z Evropského sociálního fondu vzniklo hned zpočátku vyhlašování výzev tolik podivných okolností, to by asi nikdo kromě našince (a i ten s pochopením má často problém) nepochopil. Vytvořila se především fáma, že je velmi těžké vůbec napsat projekt. To že málokdo dokáže. A najednou se vynořilo množství nejrůznějších agentur, které nejen že se nabídly, že za vás projekt napíšou, ale také v případě úspěšné finanční podpory i povedou realizaci.

Mohla by vzniknout docela zajímavá studie, kdyby se někomu podařilo ony agentury zmapovat včetně zjištění jejich úspěšnosti. Zároveň by nebylo od věci zmapování vnitřních vztahů v těchto agenturách a jejich vnějších provazbách, které možná vedou k úspěchu. Možná by bublina o jejich dokonalosti splaskla, možná by se podařilo odhalit i netušené.

Naštěstí se postupně osmělilo více organizací, které se nenechaly odradit od vlastního psaní a od vlastní realizace projektu. Přesto, zdá se, není mnohé v pořádku. Už jen jejich přístup: my jsme ti lepší, víme, co je pro nás dobré. Navíc stále dochází k neprůhledným situacím v hodnocení projektů. Především, jak známo, papír snese všechno. A nikdo nehodnotí podané projekty v terénu.

Co však je ještě více překvapivé, je způsob kontroly. Ta se točí především kolem účetnictví a vyúčtování projektu. Kontrolují se čísla, jak do sebe zapadají, a papíry, na kterých jsou uvedena. Běda, když něco nesedí! Reálné aktivity, případně výstupy projektu už zřejmě nejsou tak atraktivní, jako by snad ani nebyly na projektech to nejdůležitější. Možná, že by kontroly realizace aktivit projektu v praxi rovněž odhalily netušené.

Na jednu stranu u nás panuje veliká byrokracie, na druhou stranu zjišťujeme, že zpětná vazba a kontrola bývá povrchní či jednostranně zaměřená. Mezi dvěma extrémy snadno uniknou ti, kdo nectí ani jeden z nich. Evropské fondy zůstávají pro nás stále velkou výzvou. Kéž se nám podaří překročit vlastní stín.