Poněvadž jsem fanatik faktu, našel jsem ve svém archívu svůj deník ze dnů, kdy mi bylo dvacet let a ocituji z něho několik pasáží. — K první otázce:

„23. 8. 1951 — Dnes výjimečné datum, protože právě dnes je mi dvacet let. To ovšem neznamená, že bych chtěl nějakým způsobem hodnotit uplynulá léta, to mě ani nenapadne. Zkrátka: narodil jsem se ne ze své vůle a dosti dlouho jsem ne ze své vůle žil; a těch pár let, kdy jsem si byl vědom své existence — konečně dva roky, kdy jsem poznával svou svobodu a zaujímal postoj ke světu — nestojí za to, aby o nich bylo psáno s nějakým uspokojením."

„...Násilí může sice na chvíli (zvláště užívá-li všech prostředků vyspělé vědy — sociologie a psychologie) zadržet nápor pravdy a věří-li dnešní marxisté (spíše pseudomarxisté), že železná nutnost a zákonitost historického materialismu platila pro všechny společenské formace a situace — musí si uvědomit, že mávají nad hlavou mečem, kterým dějinná zákonitost povede smrtelnou ránu na jejich hlavu, protože zradili učení Marxe a Engelse a udělali z něj nástroj, kterým upravují svou vlastní cestu a připravují své pohodlí."

„...Touha po světovládě ovládla dnešní vykladače marxistického učení; kde zůstal proletářský internacionalismus soudruha Stalina? (...) Revoluční učení ztratilo v jeho rukách svou průbojnost, proletářský vůdce se stal bohem a jeho slova mají dnes (jako papežova) nekriticky přijímanou platnost (...) a směšný případ, rozmazávající několik Stalinových článků z novin do obrovitých rozměrů, které způsobily, že jedno dogma bylo nahrazeno druhým..."

„Připravuji se sice na zkoušky z latiny (...) ovšem, budu-li se vůbec moci dalšímu studiu věnovat, pustí-li mě dále na vysokou školu."

„...Zkusit novou formu prozaického vyprávění souvislých událostí, konfrontovaných s myšlenkovými reflexy je provázejícími, přičemž samotný průběh psaní bude hledáním a současnou realizací hledané formy..."

K druhé otázce: Pročítaje svůj deník dvacetiletého, zjišťuji, že jsem si jednak umiňoval hledat pravdivé odpovědi na otázky po smyslu života a světa, jednak projektoval svou literární a výtvarnou práci. Chtěl jsem znát pravdu a umět ji zformovat v odpovědi, ve výpovědi. A když konfrontuji své tehdejší názory a záměry, zjišťuji, že jsem až dosud plnil předsevzetí oněch let: realizuji projekt románu téměř v duchu tehdejšího záměru.

A to je odpověď na druhou otázku: Hledejte pravdu a zůstaňte věrni ideálům a záměrům svých mladých let!

Já jsem už jako dvacetiletý chtěl odejít do světa, být blízko centrům světové literatury. To mne přivedlo do exilu, protože režim doma takový hlad po obsáhlých informacích a kontaktech nedovoluje.

Ale i odma je možno se učit, připravovat se na budoucí povolání či poslání. Především si uvědomte, že vám nikdo nemůže zabránit kriticky myslet (i když to nesmíte říkat). A čím více se naučíte (především jazykům a vědám), tím méně vás může režim klamat.

Na branách nacistických koncentráků býval nápis Arbeit macht frei. V jistém smyslu byl pravdivý. Budete-li pracovat na svém zdokonalení, vytvoříte-li hodnoty, které se prosadí, nemůže vás ani režim gulagů držet svými drápy. Buďte vzdělanější a chytřejší než vaši věznitelé a vykořisťovatelé. Vezměte si příklad z Václava Havla, který se rozhodl žít v pravdě a i ve vězení napsal v Dopisech Olze knihu, kterou dnes znají vzdělaní lidé na celém světě. Ani tisíce atomových bomb, kterým velí Gorbačov, nezabránily tomu, aby se slovo pravdy dostalo na svobodu.

Moje rada tedy zní: buďte chytřejší než vaši věznitelé.

Karel Trinkewitz, Hamburk