Panthéon se stane chrámem antikolonialismu a antirasismu

Radek Pirkl

V dubnu umístí do pařížského Panthéonu čestnou plaketu básníkovi a politikovi z Martiniku Aimé Césairovi, který svůj život a dílo zasvětil oslavě černošství a boji proti kolonizaci.

Rozhodnutí o udělení tohoto významného státního uznání básníku a politikovi Aimé Césairovi oznámil během své lednové návštěvy Martiniku francouzský prezident Nicolas Sarkozy.

Aimé Césaire se na Martiniku narodil roku 1913, v době, kdy tato ostrovní země byla francouzskou kolonií — což předurčilo Césairovo další směřování. Odešel studovat do Paříže, kde ve 30. letech založil časopis L´Étudiant noir a otiskl v něm text, který světu přinesl výraz négritude. Právě ten se stal pojmenováním hnutí, které bylo ve Francii a francouzských koloniích pro mnohé černošské spisovatele, umělce i politiky opěrným bodem v odmítnutí hodnot západního světa kolonizátorů a zároveň cestou k oslavě černošství, jak by se dal také výraz négritude volně přeložit.

Touhu po nalezení vlastní identity nezávislé na té Západem vymezené rozdmýchal zejména Césairův básnický esej Sešit o návratu do rodné země (z roku 1939). Právě v tomto díle vyzdvihl ty, kteří „nikdy nic nevynalezli a nikdy nic a nikoho nepokořili“ v kontrapunktu k ničící civilizaci kolonizátorů.

Po válce vstoupil Aimé Césaire jako starosta hlavního města Martiniku a také jako poslanec různých stran do politického života, v němž byl činný až do roku 1993. Během této doby byl i ve Francii velmi vlivnou osobností a morální záštitou v boji proti rasismu a kolonialismu. Na počátku 50. let to demonstroval dílem Rozprava o kolonialismu, která je přímou obžalobou evropského kolonialismu ze zločinů spáchaných na zámořských koloniích a jejich původních obyvatelích.

Ze svých kritických stanovisek nic neslevil ani o padesát let později. V roce 2005 například vyburcoval pozornost veřejnosti, když se ostře ohradil proti návrhu francouzského zákona o zavedení zmínek o pozitivních důsledcích francouzské koloniální politiky do školních osnov. Césaire v souvislosti s tím odmítl přijmout Nicolase Sarkozyho, tehdy ministra vnitra, a setkal se s ním až o rok později, kdy už byl kontroverzní návrh zákona stažen.

Aimé Césaire zemřel ve Fort-de-France na Martiniku v dubnu roku 2008 ve věku nedožitých 95 let.

Prezidentovo rozhodnutí o dubnovém udělení státní pocty Aimé Césairovi uvítala pozitivně Rada zastupující sdružení černochů (CRAN) i organizace zaměřující se na boj s rasismem. Jedna z nich, která ve Francii působí už přes pětadvacet let, SOS Racisme, vydala prohlášení, jež shrnuje význam básníka z Martiniku pro současnou francouzskou společnost: „Pro Francii je stále velmi obtížné upřímně nahlížet na svou otrokářskou a koloniální minulost. Věříme, že tento slavnostní akt umožní návrat temných stránek naší historie do výkladu našich dějin.“ Přitom nejde o sebemrskačství, ale o to „vyvrátit zakořeněné kulturní postoje k minulosti, z nichž neustále čerpají naše diskriminační představy a stanoviska,“ uvedla SOS Racisme ve svém prohlášení.

V souvislosti s umístěním pamětní desky Aimé Césaira do Panthéonu se také francouzská média ptají po prezidentovu asi rok starém záměru přemístit tamtéž ostatky Alberta Camuse. Tehdy se ve svých komentářích shodovala v tom, že se jedná o prezidentův populistický krok, kterým se chtěl zalíbit intelektuální levici.

V této věci však Elysejský palác letos mlčí. Pokud by stejně měla být promlčena i státní pocta udělená posmrtně Aimé Césairovi, má tento bojovník za emancipaci černošství alespoň jistotu jiné plakety se svým jménem, která bude umístěna v Paříži. Bude vyvěšena jako jméno nové stanice metra linky číslo 12. Stanice Aimé Césaire se buduje na severním předměstí Paříže, tedy tam, kam se uchyluje řada nejen černošských přistěhovalců a imigrantů, a kam pravidelně jezdí policejní kordóny uklidňovat vzbouřené davy. Nová stanice metra by i jim měla sloužit od poloviny roku 2012.

    Diskuse (0 příspěvků)