Život, který zprostředkovávají média, na mne dopadá jako těžký mrak. Případ za případem odhalují hrůzy světa vzdáleného i toho nejbližšího. Servírují tak nekonečná témata pro „pivní“ diskuse. Lid se má čím bavit, zábava však končí zoufalou beznadějí a pocitem marnosti. Vytratilo se snad všechno dobré z vezdejšího bytí?

Dnešní technologie umožňují sledovat události na celém světě v přímém přenosu. Přesto mnohá fakta vyplují na povrch pozdě, protože se podařilo je ututlat. Koloritem doby se stalo hledání viníků a zametání pod koberec podle potřeby vládnoucích i opozičních „pomazaných hlav“. Což není nic dobrého na tomto světě!?

Otevřené a rychlé šíření informací potřebujeme, nemůžeme před nimi zavírat oči a tvářit se, že je vše v pořádku. Uzavřít se před vnějším světem, to není cesta k lepšímu bytí. Je však tomu skutečně tak, že se vnější život kolem nás skládá jen z katastrofických zpráv?

Skladba mého zpravodajství o každodenním životě podobně jako většiny z nás určitě vypadá jinak. Odhaluje triumfy lidskosti při živelných katastrofách i odvahu „nebát se a nekrást“ obyčejných občanů planety Země. Zahrnuje i zprávy o docela „obyčejných“ lidech, kteří nepodlehli módním trendům a krok za krokem zlepšují podmínky běžného života, pomáhají nést břímě těch, kteří se stali obětí živelných katastrof či násilí nebo se dostali do spárů podvodníků. To jsou ti správní hrdinové doby, jejichž pomníky staví viditelné stopy jejich práce! Za jejich motivací nestojí „betonové lobby“ ani jiné osobní ekonomické zájmy.

Jak je důležité, aby se mezilidské vztahy nestaly předmětem obchodu v tržním systému. Při loučení s maminkou jsem si uvědomila, že se během svého dlouhého života velmi často neobešla bez pomoci druhých, nejen širší rodiny a přátel. Veškerou pomoc přijímala s povděkem a pokorou, celý život byla vděčna a vzpomínala na všechny, kdo jí pomáhali, a nám dětem říkala, že se pomoc většinou nedá vrátit těm, kdo jí v životě ulehčili, ale že člověk má pomáhat tam, kde je právě třeba.

Kolik dobrého se kolem nás odehrává a my o tom nevíme? Nebo o tom víme, ale nedokážeme se zprávami o každodenních úžasných počinech prorazit do veřejného povědomí. Dobré skutky nepatří mezi nedostatkové zboží, jen prý nejsou mediálně přitažlivé, nejsou asi dost „sexy“. Každý, kdo nechce propadnout beznaději a bezmoci, kdo chce bojovat proti „bídě světa“, potřebuje oporu, vědět, že není sám. V občanské společnosti se skrývá veliká síla, do boje jde účinnou zbraní nabitou lidskostí, vzájemným porozuměním a ochotou pomoci potřebným.

Mocní naší vlasti na jednu stranu spoléhají na svépomoc zodpovědné občanské společnosti. Na druhou stranu odmítají její nabídku partnerské spolupráce na správě vezdejšího majetku a na tvorbě legislativních podmínek. Kéž by se prolomily ledy! Kéž by útok dobrých skutků v sebeobraně konečně přijali jako dobře mířenou hozenou rukavičku.