Čelní představitel hnutí za plnoprávnost zakarpatských Rusínů Dmitrij Sidor pohrozil ukrajinským úřadům ozbrojeným povstáním, pokud neuznají národní práva rusínské menšiny. Podle čtvrtečních zpráv ukrajinského tisku Sidor řekl, že Rusíni „povstanou se zbraní v ruce na obranu své svobody“. Sidora a jeho Shromáždění podkarpatských Rusínů (Sojm) považují ukrajinské úřady za odštěpeneckou organizaci, sám Sidor je od roku 2009 souzen za separatismus. Zatím poslední, už desáté, stání procesu se Sidorem proběhlo před užhorodským soudem 27. prosince.

Spor o postavení zakarpatských Rusínů trvá fakticky od vyhlášení ukrajinské nezávislosti. Podle sčítání lidu z roku 2001 se k rusínské národnosti hlásí jen deset tisíc lidí, tedy asi osm promile obyvatel Zakarpatské oblasti. Rusínský jazyk, kterým dnes hovoří jen asi sedm tisíc lidí, je podle oficiálních dokumentů dialektem ukrajinštiny a slovo Rusín je místním označením pro západní Ukrajince žijící v Zakarpatí a bývalé Haliči a Bukovině.

Sidorův Sojm taková tvrzení odmítá a požaduje pro Zakarpatskou oblast samosprávnou autonomii. Poválečná smlouva mezi Československem a SSSR o předání Podkarpatské Rusi Moskvě ztratila podle jeho názoru po rozpadu Sovětského svazu platnost, a nezávislá Ukrajina v roce 1991 převzetím Zakarpatska pošlapala rusínskou státnost. Autonomii podle ukrajinských Rusínů požadují čtyři pětiny zakarpatských obyvatel, skutečný počet Rusínů by mělo stanovit sčítání pod kontrolou komisařů Evropské unie.

Sidor je duchovním ukrajinské pravoslavné církve věrné moskevskému pravoslavnému vedení a jeho kritici mu vyčítají těsné svazky s Moskvou. Přesvědčení ukrajinští národovci ho označují za „Maďara, který je loutkou v rukách Kremlu“. Vůdce Sojmu zase nešetří kritikou vůči politikům v Kyjevě, kteří podle něj po vyhlášení nezávislosti počátkem 90. let zahájili „násilnou asimilaci Rusínů s prvky genocidy“.