1) Když mi bylo dvacet, běsnila právě „komunistická heydrichiáda" — vyvražďovali masově. Měl jsem dvojnásobnou kliku: že v tom ještě neměli systém (spíš bordel) a že mi bylo dvacet, takže jsem ještě nezačínal mít strach. To je výhoda dvacetiletých. Tancují na špičce nože a nemají přitom závrať.

Vyloučen ze škol, šoupli mě na robotu do stavebnictví. Betonoval jsem za plat pomocného dělníka. Vinou trestuhodného lajdáctví tehdejších tzv. úderníků a nositelů řádů jsem se zřítil na hlavu, měl jsem otřes mozku s osmidenním bezvědomím. Od té doby dělám do humoru. Byl rok 1951 a mně bylo dvacet.

2) Spíš přání, než radu: Aby si dokázali dělat legraci ze všeho. Hlavně z nás, kterým bylo dvacet v roce 1951, ale taky krapet ze sebe. A nejvíc z hlouposti a z hlupáků. Když už vám mají moc poroučet, tak ať z toho máte aspoň srandu. Hlupák to stejně nepozná, když si z něho utahujete.

A poněvadž to píši těsně před vánocemi, tak se pomějte... a humor lidem dobré vůle!

Vladimír Škutina, Curych