Minulý čtvrtek Český rozhlas vysílal reportáže z předvánočních obchodních center. Vládla nákupní horečka. Davy se tísnily. V pražském nákupním centru ale přesto zůstalo místa „i na rozpažení“. Z hlavního města rozhlas hlásil, které obchody jsou právě prázdné, a kde se naopak stojí fronty. Včera jsme se zase mohli dovědět, kde a za jakých podmínek bude možné vyměňovat nevhodné a opakující se dárky a že na délce front se nic nezmění. Možnost nakupovat se ve vysílání rozhlasu změnila v samozřejmost, ne-li nutnost.

Kdyby byly obchody o svátcích, o nedělích a přes noc zavřené, jak o to před pěti lety usilovali nejen levicoví poslanci (viz sloupek Omluva pracujícím z 10. května 2010), museli bychom nakupovat během pracovních dní. Řadu hodin bychom nevěnovali práci přes čas, protože kdo by do večera nenakoupil, neměl by pak doma ani chleba. Tak nějak to muselo být v České republice před patnácti lety a tak nějak to dnes musí být nejen v Německu, Rakousku anebo Polsku. Několik desítek hodin týdně by se nám všem uvolnilo pro rodinu, koníčky, odpočinek, občanskou, politickou a další činnost.