Pevně věřím, že organizátoři názvem vlastně neodpovídají na zhoubnou floskuli plísněnou Vladimírem Justem. Má víra dosahuje ještě dál; věřím totiž, že pojmenování bylo voleno s ohledem na tradiční pohádkové názvosloví. Výstavu O barvě proto vnímám (přinejmenším chci vnímat) jako blížence kouzelného vyprávění (namátkou vybírám slibné názvy německých pohádek: O myši, datlovi a klobáse, O duchu v láhvi nebo čapkovská umělá: O pejskovi a kočičce).

Moravská galerie ale nepředkládá skutečný příběh o barvě. Je to spíš subjektivní úvaha nad tématem, možná volba toho, co bylo po ruce. Dojem vyprávění spočívá v tom, že časový interval mezi obrazy, které jsou prezentovány jako protějšky, může činit bezmála sto let (Preisler — Korpaczewski). Vyprávění o barvě sepsal kurátor Dušan Brozmann. V hlavních rolích: Jan Preisler, Igor Korpaczewski, Zdeněk Sýkora, Josef Šíma; dále účinkují: Jan Merta, Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, Josef Čapek, Jiří Sopko, Milan Grygar, Emil Filla a další; jako speciální host v samostatné kóji bez protějšku figuruje Antonín Slavíček (ten se zrcadlí sám v sobě).