Něco tady není v pořádku. Mediální obraz české vlády a jejích podržtašků vyvolává hrůzu, přičemž nepříjemná tušení o našich politicích a jejich činech se nepříjemně často potvrzují. Nebo jsou nám alespoň v přesvědčivých náznacích vyjevována. Naposledy jsme tak mohli trnout nad nahrávkami pořízenými nyní již bývalým ředitelem Státního fondu životního prostředí Liborem Michálkem.

Samotní aktéři našeho dekadentního románu na pokračování jsou přesto stále mladiství a krásní, vkusně oblečení a ničím nedotčení — jako kdyby jejich mediální obraz na sebe přebíral všechno špatné, čím se v průběhu své politické kariéry provinili, a je samotné tím chránil.

Pokud kvůli drastickému vyústění aktuální zápletky přece jenom ze scény někdo na čas zmizí, můžeme si být jistí, že se dříve či později zase objeví. A že strašidelný obraz, vykreslený ofsetovými barvami na novinovém papíru, bude vždycky v rozporu s úsměvem politika, který nejprve něčemu „čelil“, nakonec to „ustál“, nikdy nebyl za nic zodpovědný a taky mu nikdy nic nepřišili.