Mainstreamová publicistika vytváří svůj specifický pohled na svět, který je samozřejmě pouhou nepatrnou výsečí skutečného dění kolem nás, často značně odlišnou od toho, co je skutečně zajímavé, pozoruhodné a pro každého z nás osobně důležité. A tak se zde chci podělit o úžasný zážitek z této soboty. Byl jsem totiž pozván k události, která patří právě do toho spektra dějů pro většinový informační proud nezajímavých. A přitom jsou to děje úžasné a nesrovnatelně důležitější než pindy nějakého zrovnaprávěteďministra u Václava Moravce.

V Libkovicích pod Řípem slavnostně znovuotevírali po opravách evangelický kostel. Byla to pro mne opravdová pocta, že jsem u toho mohl být — málokteré skupiny lidí z těch, které znám, si totiž vážím tolik jako malého hloučku statečných starých evangelíků v téhle malé obci. A právě oni svou neuvěřitelnou houževnatostí kostel zrekonstruovali.

Přes všechny tragédie a těžkosti, které je v minulosti potkaly, přes dlouhá léta ničivých režimů — zločinného nacistického a idiotského komunistického — a je otázkou, který z nich jejich společenství zdeptal na duchu víc — přes všechnu vyduchlou současnost, kterou žijeme všichni nyní; přes to všechno a také přes svůj poměrně vysoký průměrný věk drží tahle skupinka pevně svou naději a opravuje kostel zděděný po předcích.