Každý případ by měl soud posuzovat individuálně. Pokud dojde k závěru, že je v něčem jiný než případy na první pohled podobné, a patří proto do jiné právní kvalifikace, může také dojít k jiné výši trestu. Důvody pro kvalifikaci činu a následnou výši trestu by však měly být popsány opravdu důkladně a přesvědčivě, pokud má justice získat vážnost a respekt společnosti.

Při vědomí výše popsaného se nelze vyhnout pochybnostem. A to zvláště při sledování toho, jak dopadají určité typy trestných činů při vyšetřování policií, při jejich posuzování státními zastupitelstvími i soudy od počátku 90. let. Takovým specifickým zločinem jsou — i u nás — útoky zápalnými lahvemi, pochybnosti se však týkají i rasisticky motivovaných vražd a pokusů o vraždu.

Vyšetřování a souzení těchto trestných činů se, mírně řečeno, pohybuje ode zdi ke zdi. Vítkovský žhářský útok zápalnými lahvemi byl zatím jediným takovým případem, který byl adekvátně vyšetřen a posouzen státním zastupitelstvím a soudem. Ostatní byly „exemplárně opominuty nebo zlehčeny“. To je také důvod, proč čtrnáct neziskových organizací, iniciativ a osobností zabývajících se menšinami před pár dny vyzvaly Nejvyšší státní zastupitelství, aby došetřilo případy žhářských útoků, které policie odložila nebo které kvalifikovala jako pouhý přestupek (sic!).

Důvodem k této výzvě je přesvědčení, že dotažení těchto (a dalších) případů do konce může být jedním z hlavních důvodů, který pachatele těchto trestných činů může propříště odradit. Díky aktivistovi Markusovi Papemu, který extremistickou scénu i konkrétně útoky zápalnými lahvemi dlouhodobě monitoruje, mohly nevládky ve své žádosti uvést konkrétní případy.

Společně s rychlým vyšetřením a odsouzením případů může potenciální pachatele odradit i výše trestů. Tresty za rasistické vraždy, pokusy o vraždu či konkrétně za útoky zápalnými lahvemi se ovšem také pohybují ve velmi širokém rozmezí.