Co pálí mladé umělce?

Johana Lomová

Galerie Národní technické knihovny představuje výběr z přehlídky závěrečných prací studentů evropských uměleckých škol. Objevují se v něm díla jak radikálně politicky angažovaná, tak i obtížně dešifrovatelné recyklace umění minulosti.

V roce 2003 proběhl na zámku Klenová, při Galerii U bílého jednorožce v Klatovech, první ročník festivalu studentů výtvarných škol Start Point spojený s výstavou a udělením ceny za nejlepší práci mladému umělci. Pořadatelé touto akcí otevřeli dialog mezi evropskými uměleckými školami a pomáhali jejich absolventům při nástupu do profesního života.

Letos na podzim se uskutečnil již osmý ročník tohoto festivalu, jemuž se podařilo překonat řadu překážek, například okolnostmi vynucené přemístění do GASKu v Kutné Hoře. Rekordní počet třiceti tří zastoupených škol z šestnácti zemí, spolupráce s nadací Arbor Vitae a právě probíhající výstava výběru umělců v pražské Galerii Národní technické knihovny v Dejvicích ukazují, že zájem o tuto událost roste.

Pro pražskou výstavu vybrali kurátoři Milan Mikuláštík a Pavel Vančát jedenáct diplomových prací umělců. Ve výběru na sebe výrazně upozorňuje především britský performer Alexis Milne, držitel hlavní ceny letošního Start Pointu, jehož akční umění přitahuje svou neotřelostí a provokuje politickým námětem.

Dvě videa, Zbraň státu a Ultrabezpečná vzpoura číslo 2, reflektují nedávnou britskou historii. První video dokumentuje Milneovy performance před londýnskou královskou burzou, kde přehrál smrt jednoho účastníka antiglobalizační demonstrace Iana Tomlisona. Zbraní státu se v tomto incidentu stal policejní pes, který Tomlisona brutálně napadl.

Druhé video zaznamenává Milnea „jak se účastní“ protestů antiglobalizačních hnutí, které se konaly během londýnského zasedání G20 v roce 2009. Umělec si pro účely své osobní vzpoury promítá na stěnu záběry z demonstrací, spolu s davem skanduje, kope do popelnic a staví barikády.

Vytváří tím jistou virtuální realitu, v jejímž rámci se může každý zúčastnit minulých událostí. Aktérům nehrozí zranění, zatčení ani konfrontace s jinými lidmi. Osobní vzpouru můžou prožít ve skrytu domova, aniž by museli potlačit svou agresivitu a prožít následné zklamání, že vzpoura nepřinesla žádané výsledky.

Při akci „testování role umělce jako politického aktivisty v distancované pozici“ Milne překračuje s ironií hranice médií i výtvarného jazyka. Zájem o politické dění ve veřejném prostoru je v jeho videích jednoznačný, stejně tak jeho fascinace násilím.

Podobně jako zmíněná videa zkoumají politické či sociální přesahy výtvarného umění také některé z dalších vystavených prací. Žádné z nich však není tak provokativní jako Milneovy akce.

Rumunka Larisa Sitar fotografuje rozestavěné domy ve své rodné zemi (obdobně jako manželé Becherovi dokumentovali před půl stoletím mizející industriální objekty v Německu); zaznamenává, jak se nově formuje architektura Rumunska.

Budovy, jež si pomalým tempem staví lidé odjíždějící za prací do západní Evropy, jsou dnes aktuální metaforou rumunské společnosti. Tyto malé paláce si majitelé často postaví za peníze získané nedůstojnou nebo nelegální prací, přitom paradoxně vznikají proto, aby jim vydobyly dobré společenské postavení.

Také Kaweh Modiri promítá do své práce osobní zkušenost. Ve videu Můj zloděj a já zkoumá život přistěhovalců do Nizozemí z perspektivy rappera Omara. Formu společenské kritiky má i práce Sebastiana Siecholda, jež kopíruje jednojuanové bankovky a v bance si směňuje jednofenikovou minci na eura.

Protipólem politicky angažovaných prací jsou objekty, které přehodnocují a recyklují témata z historie umění. Diváci je můžou považovat za esteticky přitažlivé, bez znalosti jejich konkrétního kontextu jim však uniká jejich smysl.

Umělecké práce se tak často stávají hádankami, které pracují s konceptem exkluzivity, a jejich šifrování se leckdy stává prvoplánovým gestem. Na hraně samoúčelnosti balancují například minimalistické patchworky Luca Lesage, anebo asambláže Johannesa Makoliese.

Ani oceněná Milneova videa nejsou úplně srozumitelná bez znalosti kontextu. Antiglobalizační hnutí a násilí jsou však témata, s nimiž přijde každodenně do styku více lidí, než je tomu v případě moderních dějin asambláže.

Výstava v Galerii NTK osciluje mezi společenskou kritikou Alexise Milnea a silně formálními koncepty Johannese Makoliese a ukazuje různorodost současné umělecké scény i legitimní snahu mladých umělců stát se její součástí.

Start Point 2010 selection. Galerie Národní technické knihovny, Technická 6, Praha 6, otevřeno pondělí - pátek 10 -18 hod., sobota 10 -17 hod. Výstava potrvá do 8. ledna 2011.