Je to bludný kruh navzájem si protiřečících právních předpisů. Aspoň taková je zkušenost naší občanské iniciativy, která se s dopravními problémy ve městě, i když malém, potýká už několik let.

Na jedné straně jsou hlukové limity stanovené zákonem o veřejném zdraví, na druhé straně spousta dlouhodobých výjimek. Ty obvykle na čtyři roky dávají provozovatelům komunikací hygienické stanice, které mají dodržování limitů kontrolovat.

Správci silnic, v případě II. a III. tříd kraje, mají průběžně činit opatření ke snížení hlukové zátěže, aby výjimky byly zdůvodnitelné. To ale kraje činí jen minimálně s výmluvou na nedostatek financí.

Limity jsou tedy překračovány. Možným řešením je snížení povolené tonáže nebo určení objízdných tras pro těžkou nákladní, zejména kamionovou dopravu. Takové žádosti obcí nebo skupin občanů ale příslušné orgány, tedy policie a dopravní odbory krajských úřadů, šmahem odmítají. Argumentují obvykle zákonem o pozemních komunikacích a nutností dopravní obsluhy sídel — to však v případě kamionové dopravy platí jen zřídkakdy.

Hygiena pak jen bezmocně krčí rameny, že nemá žádné pořádné sankční páky, maximálně pokuty, což je pro smích. Navíc občané jako fyzické osoby nebo občanská sdružení nejsou ze zákona účastníky správního řízení o povolení výjimek z hlukových limitů. Nástroje na obranu jsou tedy velmi omezené. Finanční nebo jiné kompenzace za zdravotní postižení z hluku nelze vysoudit. Soudy mohou pouze uložit nápravu stavu. To je jen těžko vymahatelné, jak ukazuje případ severojižní magistrály v Praze 2 (Legerova ulice), ale ne úplně beznadějné — chce to jen pevné nervy, určité finanční zajištění a takřka železnou trpělivost.

Takže shrnuto: doprava a jí působený hluk se zvyšuje; vymahatelnost už beztak nedostatečných zákonů je minimální; situace se rapidně zhoršuje, změna trendu je v nedohlednu; snad jen rozšíření mýta na nižší třídy může pomoci, ale jen důsledně a vymahatelně... Teď do toho ještě návrh na zvýšení limitů, to je vlastně výsměch lidem žijícím v blízkosti komunikací. Jejich zdraví bude nadále ohrožováno v souladu se zákonem. A všichni se přece nemůžeme přestěhovat někam do ticha k lesu…