O pražských událostech tohoto týdne se jistě bude psát ještě dlouho, stejně tak se budou připomínat před příštími volbami i během následujících čtyř let. V polovině října se konaly komunální volby, teprve tento týden, po měsíci a půl, se v Praze podařilo ustavit vládnoucí koalici. Ačkoliv ve velkých městech najdeme podobně úzkou spolupráci dvou velkých ideologických rivalů, situace v Praze je o poznání důležitější. V Praze se konaly krajské volby, kmotrovství tu bylo ukázkové a politická arogance také. Nadále si budeme klást otázky, jak je tomu v Praze s klientelismem a korupcí a složitě hledat odpovědi, popřípadě i důkazy. To je velice záslužná činnost, ale do budoucna bychom měli vyřešit ještě jeden problém.

Voliči v jarních sněmovních i podzimních komunálních volbách ukázali svou nechuť k zavedeným parlamentním stranám a v prvním případě poslali s nemalou podporou do Poslanecké sněmovny dva zcela nové subjekty, v součtu hlasů s téměř 28 procenty. V případě druhém favorizovali nezávislé kandidáty, přičemž velké strany dohromady ztratily několik tisíc mandátů. To je zřetelné poselství, které politici od voličů obdrželi. Vítěz pražských voleb získal podporu mj. i kvůli zklamání z ODS a zásluhou touhy po změně. TOP 09 tedy v Praze nesla v boji proti kmotrům určité morální poselství a naději. Pokud získala TOP 09 v hlavním městě skoro každý třetí hlas a přitom bude mít minimální vliv, může to být pro řadu voličů frustrující. Co ještě jiného mohou voliči udělat, když je stejně politici obejdou? Půjdou volit i příště, když pravděpodobně budou mít sociální a občanští demokraté v roce 2014 dostatek hlasů na to, aby opět utvořili velkou koalici? Existuje nějaký návod na to, aby ke změně skutečně došlo?