Ve Francii skončil měsíc prestižních literárních cen

Radek Pirkl

Ve Francii skončil další hektický měsíc, během nějž byly uděleny významné literární ceny, napsány rozhovory s oceněnými autory i porotci a zároveň zapomenuty všechny stránky a blogy s horkými, leč neúspěšnými tipy na vítěze.

Celý ten měsíc bychom mohli vymezit 28. říjnem, kdy francouzská Akademie uděluje Velkou cenu za román. Letos ji získal Éric Faye za knihu Nagasaki. A k ní i odměnu ve výši 7500 eur. Mnohem méně peněz, vlastně symbolických 10 eur, zato mnohem více pozornosti médií a veřejnosti se každoročně dostává vítězům Goncourtovy ceny. Na ni byl nominován se svým pátým románem „La carte et le territoire“ kontroverzní autor Michel Houellebecq.

Ten byl na listině kandidátů již potřetí. S románem Elementární částice (1998), ani s další knihou Možnost ostrova (2005) Houellebecq neuspěl. Letos měl v ohni asi nejžhavější želízko, protože jeho nejnovější kniha byla zároveň nominována i na „konkurenční“ Renaudotovu cenu. Obě se udělují ve stejný den, ve stejné pařížské restauraci. Letos to bylo 8. listopadu.

Tentokrát Houellebecqova kniha porotu Goncourtovy ceny přesvědčila. Hlasovalo pro ni sedm porotců z devíti přítomných. Ty dvě ruce, které se nezvedly pro Houellebecqa, hlasovaly pro Virginii Despentesovou a její román Apocalypse bébé, který je označován za knihu feministickou a punkovou. V podstatě ve stejnou chvíli ale zvedli pro tento román ruce čtyři porotci Renaudotovy ceny. A tak na závěr mohli oba usměvaví laureáti v restauraci Drouant společně zapózovat.

Deset eur, které Houellebecq k ceně získal, mu nestačilo ani na cestu do Irska, kde již několik let žije. Nejstarší literární cena světa přináší však i jiné hmotné statky. Svou prestiží totiž každoročně zajišťuje razantní zvýšení prodeje vítězné knihy i knih nominovaných. Pro Houellebecqa, který zatím stál jaksi na okraji literární obce jakožto zlobivé dítě francouzské literatury, může být letošní úspěch zlomový.

Do udělení ceny se jeho pátého románu prodalo již přes 200 tisíc výtisků. Není pochyb o tom, že Houellebecq se stává masově čteným autorem, což však možná není ta pravá poloha pro autora, který svým čtenářům s oblibou předkládá testamenty našeho světa.

Další z významných cen, hlavní cenu Femina, obdržel Patrick Lapeyre za román La vie est brève et le désir sans fin. Cena Femina má i svou mutaci pro esejistické dílo a také pro zahraniční román. A právě tuto cenu získalo dílo, které si jako jediné ze všech na podzim oceněných knih můžeme již nyní přečíst v češtině: je to Očista od finsko-estonské spisovatelky Sofi Oksanenové. Vydalo ji u nás nakladatelství Host.

Pokud bychom ovšem rozšířili horizont literárních žní i na letošní jarní měsíce, museli bychom připomenout i další český překlad oceněné knihy. Již v březnu získal Goncourtovu cenu pro románový debut Laurent Binet za svůj román HHhH. Knihu v českém překladu nedávno vydalo nakladatelství Argo. Další z oceněných jmen je kupříkladu Maylis de Kerangal, který získal rovněž prestižní cenu Médicis za svůj sedmý román Naissance d'un pont.

Celý ten bouřlivě prožívaný měsíc skončil ve Francii před několika dny předáním poslední z těch nejvýznamnějších cen: ceny RFO. Ta je udělována nejlepší francouzsky psané knize ze zámoří a letos ji získal autor alžírského původu Mohammed Aïssaoui za knihu L'affaire de l'esclave Furcy — za tentýž titul byl letos odměněn i Renaudotovou cenou pro esejistické dílo.

Počet literárních cen, kterými se Francie může honosit, neustále narůstá; letos jich bylo uděleno již přes dva tisíce. K těm, které přitahují největší pozornost, patří mimo ty výše jmenované ještě například Prix Médicis a Prix Interallié. Poměrně vyčerpávající přehled francouzských literárních cen můžete najít zde.

Ten, kdo dává přednost vlastní empirii před tabulkovým přehledem, se jistě v příštích měsících dočká alespoň ochutnávky z toho nejzdařilejšího z letošního francouzského literárního ročníku.

    Diskuse (0 příspěvků)