Vánočním dvojčíslem jsme koncem loňského roku ještě v Literárních novinách uzavírali celoroční debatu o českém údělu. Záměrně jsme se tehdy vrátili k debatě mezi Václavem Havlem a Milanem Kunderou, kteří na stránkách Literárních novin a brněnského Hosta na přelomu let 1968 a 1969 diskutovali o významu pražského jara. Jednou z aktuálních inspirací kunderovsko-havlovského kola debaty o smyslu českých dějin se před rokem ukázala být teze o „oživování struktur“. Pod stejným titulkem také před rokem v Literárních novinách vyšel text, který se debatu pokoušel alespoň dílčím způsobem sumarizovat. Protože pak na jaře Literárky změnily majitele  a následně z nich odešla de facto celá redakce, byla by škoda, kdybychom se k závěrům loňské debaty nevrátili zde.

Zastávám názor, že by se struktury lidské sebeorganizace, pokud už existují, měly spíše přetvářet než opouštět a ničit. Protože se počet různých státních, samosprávných i čistě občanských struktur od loňských Vánoc výrazně nezmenšil, zůstává pro každého z nás i na příští rok jako úkol alespoň několik z nich naplňovat obsahem. Kromě struktur bytových a domovních tam, kde bydlíme, a oborových či odborových tam, kde pracujeme, se k aktivitě nabízejí nejrůznější struktury pro občanské a politické angažmá.