Stěží tomu lze uvěřit, ale s největší pravděpodobností se v České republice příští rok neuskuteční žádné volby. Funkční období krajských zastupitelů se přehouplo do své druhé poloviny, obce, Evropský parlament a Sněmovna si počkají až do roku 2014 (v případě Sněmovny doplňme pravděpodobně), třetinu senátorů vyberou voliči až za dva roky. Budeme-li volit prezidenta přímo, tak až za tři roky. S největší pravděpodobností nás další nevolební rok čeká až za pět let. Luxusu, že nemusíme volit, bychom měli využít. Například k malému zamyšlení, kam vlastně směřujeme.

Ačkoli bude příští rok nevolební, nejspíše bude bouřlivý. Plnění programového prohlášení vlády vyvolá v řadě profesí a sociálních skupin neklid. Rok 2011 bude dokonalým testem občanské společnosti, ať už v projevu vůči vládě, nebo ve vzdělávání a posilování občanských aktivit. Právě z toho důvodu, že jde o nevolební rok, nemohou politici projevy občanské angažovanosti obviňovat z jakýchsi politických úmyslů. Jejich kritika totiž velice často začíná slovy „vy stejně sloužíte straně XY“.

Občanské vzdělávání je potřeba. Pravidelně s kolegy i postgraduálními studenty přednášíme na středních školách, ale i vysokých školách, kde není politická věda hlavním oborem. Neopomíjíme téma participace, což je mnohem širší pojem než samotná volební účast. Jak uspořádat referendum, jak sepsat petici, k čemu lze využít zákon o svobodném přístupu k informacím, kdy a jak vystoupit na zastupitelstvu obce, to vše by mělo patřit k základní občanské vybavenosti. Bohužel naše zkušenost je s povědomím o těchto záležitostech u studentů minimální.

Příští rok je také ideální dobou pro Člověka v tísni, aby uspořádal své Volby nanečisto. Zcela jistě tak nezpolitizuje středoškolské prostředí a s vynaložením poněkud většího úsilí se dobere kýženého výsledku.

V žádném případě se nechci pouštět do prognóz, spíše mi šlo upozornit na to, k čemu lze příští rok využít. Příležitost k tomu dostanou i politické strany. Rozhodující krok učiní sociální demokracie. V diskusích, které se v tomto deníku vedly, se rozhodovalo mezi tím, zdali by měla ČSSD směřovat ke středu, nebo lpět na čistě levicové politice. Debaty jsou to zbytečné, protože sociální demokraté se ke středu ještě nikdy nepřiblížili. Pokud tak učiní, mohou zcela jistě počítat s podporou nepočetné, ale z intelektuálního hlediska vlivné části voličstva.

Neméně podstatný krok musí provést i vládní strany. Cestu k sobě budou hledat TOP 09 a KDU-ČSL, občanští demokraté znejistěni silným protihráčem na pravici budou hledat svou pozici v politickém spektru, ale dost možná také nosná programová témata či nového lídra. A Věci veřejné? Konečně dostanou prostor ukázat, zda stojí za svým volebním programem. Tak to koneckonců velice výstižně formuloval neoficiální předseda strany Vít Bárta. Letos VV podporují škrty, příští rok dojde na program.

Uvidíme.

Mohli bychom v tom nevolebním roce přemýšlet také o tom, jak jsem uvedl výše, kam směřujeme. Prosazování vládního programu orientací na ryze ekonomická témata nás bude od tohoto úkolu odvádět.

Bohužel.