Ekonomická krize potvrdila závislost České republiky i Slovenska na vývozní poptávce evropských trhů, zejména Německa. Její propad a následné oživení na začátku tohoto roku vysvětlují velkou část vývoje HDP v obou zemích. Česká republika však byla zároveň svědkem neočekávaných dopadů na trh práce: Firmy reagovaly na propad průmyslové produkce prakticky okamžitě propouštěním; zbylým zaměstnancům se ale zároveň zvýšila průměrná mzda. Tento zdánlivý paradox poukazuje na prohlubující se dualizaci trhu práce. Dualizace pracovního trhu není nic specifického pro tento region, českým specifikem se však zdá být, že tento fenomén charakterizuje průmysl (nikoliv rozdíl mezi průmyslem a částí servisního sektoru). Jaké mohou být jeho politické důsledky?

Tabulka 1 ukazuje, jak rychle se propad průmyslové produkce promítl do propadu zaměstnanosti v tomto odvětví. Propad zaměstnanosti byl jen trochu pozadu za propadem produkce. Průměrná nominální (a i reálná) mzda však nadále rostla. Česká republika tak vykazuje velice flexibilní institucionální prostředí se slabou ochranou zaměstnanců, kdy zaměstnavatelé reagují na problémy rychlým propouštěním. Jak ale ukazuje Tabulka 2, to kontrastuje s vývojem v Německu, kde ještě větší propad produkce měl jen malý dopad na zaměstnanost. Slovensko se zase zdá být druhým extrémem: Na výrazný propad produkce reagovalo rapidním propouštěním. Růst mezd však na druhou stranu poukazuje spíše na dobré postavení zaměstnanců — ti si dokázali i v kontextu propouštění vymoci růst mezd.

Česká situace se tak může zdát být překvapivá. Schopnost zaměstnavatelů pružně reagovat propouštěním kontrastuje s obecným povědomím relativně dobré úrovně ochrany zaměstnanců. České odbory zachování práv zaměstnanců také — pravděpodobně právem — považují za jeden ze svých úspěchů.

Vysoký počet lidí odcházejících do důchodu v roce 2009 částečně vysvětluje rychlý propad zaměstnanosti v průmyslu. Zdánlivý paradox dopadu krize na zaměstnanost však vysvětluje hlavně dualizace trhu práce.