V rodinné psychoterapii se zadává úkol: nakreslete kalich a meč. Kalich jako vzácnou nádobu, jež má být naplněna posvátným obsahem, meč jako drahocennou zbraň, jež proniká a vítězí. Mečem a kalichem je vyjádřen mužský a ženský princip.

Kalich, ženský princip, má symbolizovat útěchu a osvěžení. Jakoby ženský princip v naší společnosti kraloval, osvěžovat a utěšovat se umíme vskutku dobře, na to máme celá velká průmyslová odvětví, která nás sytí a napájejí, a nejen pokrmem a nápoji, ale i ilustrovanými příběhy a životy jiných lidí a tvářemi, které se tak stávají známé a z titulu své popularity nám pak dál ze stejných ilustrovaných stránek plní naše potřeby radami a historkami a vlastním úspěchem a sexem: na to nesmíme zapomenout. Kalich, ten symbol naplnění, uspokojení, osvěžení a útěchy nám přetéká bezcennými informacemi, zvuky, předměty a rychlokvašenými splašky. Ženský princip se přeměnil v celý spotřební systém s navazujícím obchodem, se skutečnou útěchou, naplněním a osvěžením to už nemá téměř nic společného, ale my to už jinak neumíme, umíme jenom nastavit ohraničenou prázdnotu a potom bez žízně, ale přesto lačně vypít obsah.

Když už jsme u té žízně — dopracovali jsme to už tak daleko, že jsme uvěřili i tomu, že voda je něco zvláštního, co získává na ceně teprve tím, že je zabaleno v umělé hmotě s barevným závěrem, co si musíme koupit (a v ceně zaplatit i tu umělou hmotu a zbytečnou dopravu a prostor v krámě a tíhu, kterou neseme v tašce). Povšimněme si, že skuteční chlapi pijí pivo, protože to je symbol přátelství, zatímco vodu pijí ženy, aby byly čisté, krásné, zdravé.

Meč, mužský princip, je zbraň. Mečem muž brání, co je mu svěřeno, a také dobývá, po čem touží. V dnešní době, kdy potřebujeme prostor, abychom měli odkud plnit kalich naší spotřeby, je mečem dopravní prostředek, jímž ten prostor dobýváme. Letadlo jako meč dokonce i vypadá a podobné rysy má i vlak a loď, dokonce i ta kosmická. Pobočným mečem naší současnosti je ovšem automobil. Autem si ohraničíme a ochráníme vlastní rodinu, autem se dobýváme do útrob monster, která nás pak svým tělem sytí a odívají — nenechme se mýlit tím, že monstra jsou z různých stavebních hmot a jejich dobytí není spojeno s žádným větším nebezpečím než jsou potíže při parkování. Naše meče jsou čím dál dražší a nebezpečí postupujeme při jejich získávání, tam se vedou i skutečné války. Také cesta za kořistí je plná mrtvých — stačí jen spočítat infarkty a jiné civilizační nemoci a přidat k tomu tisíce smrtí na silnicích. Místo aby bojoval, muž vydělává a stále jen platí.

Při tom všem dnešním zmatení, do něhož patří i zmatení pohlaví, i muži jsou posedlí nákupy, i ženy milují auta. Jsou ženy, které jdou životem s taseným mečem, a muži, kteří před sebou drží nastavený kalich, umíme si role všelijak prohazovat, využívat příležitosti, okolností, nabídek a všelijak se navzájem mást a uvádět v údiv. Ženství a mužství je už dávno jen další obchodní artikl, spotřební věc.

Byla jsem navštívit přítelkyni v nemocnici po operaci, při níž jí vyjmuli rakovinou ohroženou dělohu a všechny vnitřní pohlavní orgány. Operace proběhla hladce, jako když pískem vydrhneš kalich a dosucha ho vytřeš. Má přítelkyně je moderní žena, bere to věcně, jen v noci se trápí nespavostí a depresí z prudké hormonální změny, která nedovolila organismu pozvolna vychladnout. A v témže pavilóně, jen v jeho jiné části, náš společný přítel leží po operaci prostaty. Je to inteligentní a moderní muž, nesnižuje se k vulgárním vtipům, na tomto oddělení běžným, ale bere to věcně. Svůj meč už nenabrousí, lépe ho odložit. Svému pohlaví neunikneme.