Jak se jako představitel ČMKOS díváte na to, jak vládní poslanci a senátoři ve stavu legislativní nouze schvalují to, čemu říkají úsporná opatření?

V první řadě si myslím, že je to podvod na občanech. Tady není žádná katastrofa, žádné zemětřesení, aby bylo nutno vyhlašovat stav legislativní nouze. Šlo o to, aby se to rychle stihlo v době, kdy ještě působil starý Senát. Proto se mi to vůbec nelíbí.

Myslíte, že výsledek voleb ovlivní stabilitu koalice prosazování reforem?

To je zajímavá otázka. Vládní koalice, já nepoužiji toho slova, ale dostala nařezáno. Teď mluvím o senátních volbách, takže je vidět, že lidé začínají přemýšlet i o Senátu. O té tzv. pojistce, která, byť se někomu zdá zbytečná, tak jak vidíme, zbytečná není. Je tady opravdu potřeba větší rovnováhy, a aby se věci probíraly s větším časovým prostorem, aby byla možnost se k návrhům vyjadřovat, což stav legislativní nouze neumožňuje. 

Můžete zhodnotit debatu, která se o problému veřejných rozpočtů vede?

Když si vezmu situaci před volbami, teď myslím před parlamentními, tak se tady vytvářela až někdy hysterie, viz Řecko a mladí proti starým. Tady jde akorát o to, že pravice řešení hledá jen na výdajové straně. To znamená škrty. Zatímco my a levice zřejmě také tvrdíme, že tento postup musí být vyrovnaný. A fakt, že Topolánkova reforma veřejných financí způsobila propad osmdesáti až devadesáti miliard každoročně, je teď obecně znám, ale o tom se moc nehovoří. Podtrhly se příjmy, Česká republika se dostala do poměrně vysokých deficitů díky zmíněnému opatření. A teď se to snaží řešit reformami, které jdou na úkor nízkopříjmových skupin obyvatel a střední třídy. To je přeci nefér. 

V čem vidíte účinný nástroj k mobilizaci české veřejnosti, zejména mladých lidí, které vidíme v čele mnoha protestů v Evropě?