Jak se jako představitel ČMKOS díváte na to, jak vládní poslanci a senátoři ve stavu legislativní nouze schvalují to, čemu říkají úsporná opatření?

V první řadě si myslím, že je to podvod na občanech. Tady není žádná katastrofa, žádné zemětřesení, aby bylo nutno vyhlašovat stav legislativní nouze. Šlo o to, aby se to rychle stihlo v době, kdy ještě působil starý Senát. Proto se mi to vůbec nelíbí.

Myslíte, že výsledek voleb ovlivní stabilitu koalice prosazování reforem?

To je zajímavá otázka. Vládní koalice, já nepoužiji toho slova, ale dostala nařezáno. Teď mluvím o senátních volbách, takže je vidět, že lidé začínají přemýšlet i o Senátu. O té tzv. pojistce, která, byť se někomu zdá zbytečná, tak jak vidíme, zbytečná není. Je tady opravdu potřeba větší rovnováhy, a aby se věci probíraly s větším časovým prostorem, aby byla možnost se k návrhům vyjadřovat, což stav legislativní nouze neumožňuje. 

Můžete zhodnotit debatu, která se o problému veřejných rozpočtů vede?

Když si vezmu situaci před volbami, teď myslím před parlamentními, tak se tady vytvářela až někdy hysterie, viz Řecko a mladí proti starým. Tady jde akorát o to, že pravice řešení hledá jen na výdajové straně. To znamená škrty. Zatímco my a levice zřejmě také tvrdíme, že tento postup musí být vyrovnaný. A fakt, že Topolánkova reforma veřejných financí způsobila propad osmdesáti až devadesáti miliard každoročně, je teď obecně znám, ale o tom se moc nehovoří. Podtrhly se příjmy, Česká republika se dostala do poměrně vysokých deficitů díky zmíněnému opatření. A teď se to snaží řešit reformami, které jdou na úkor nízkopříjmových skupin obyvatel a střední třídy. To je přeci nefér. 

V čem vidíte účinný nástroj k mobilizaci české veřejnosti, zejména mladých lidí, které vidíme v čele mnoha protestů v Evropě?

Domnívám se, že je potřeba se větší měrou opřít do internetových médií a už mám připravené kroky, jak tímto prostřednictvím oslovit co největší část veřejnosti. Jak jistě víte, tak v posledních týdnech jsme dostali podporu od poměrně velké části občanské veřejnosti. Ostatně i poslední výzkum STEM byl, že sedmdesát pět procent veřejnosti si myslí, že odbory jsou užitečné. To je pro nás určitý závazek.

Co bude předmětem vaší kritiky především?

Bude nás určitě čekat důchodová a zdravotnická reforma a my už máme svoje návrhy připravené. A chceme je dostat mezi širokou veřejnost, aby si mohla o situaci udělat obrázek. I proto mě mrzí, že o takto důležitých věcech se třeba ve veřejnoprávní televizi nediskutuje. V České televizi chybí programy, kde by o důležitých tématech diskutovali odborníci. Aby veřejnost měla představu o problematice a o návrzích jedné, druhé, třetí strany, tak je nezbytná informovaná diskuse. Jinak si občanská veřejnost nemá šanci udělat realistický obrázek o tom, jak to politické strany s důchodovou reformou opravdu myslí. A jestli se trochu nepodléhá byznysu. A my máme právě obavu, že byznysu se podléhá, a že se půjde cestou, kdy se byznys, promiňte mi ten výraz, nažere a odnesou to lidé. 

Proč jste nevyužili přímého a prakticky nepřerušovaného přenosu ČT24 z vaší demonstrace a neupozornili např. na téma Řecka, kterým se pravice českou veřejnost opakovaně snaží strašit?

Já jsem se o tom během demonstrace trochu zmínil, ale demonstrace byla zaměřena především na obhajobu platových systémů. A už nebyl prostor na další objasňování, i když to tam bylo zmíněno. Téma Řecka představuje důležitou debatu, o které by se mělo věcně diskutovat u kulatého stolu, a ne na ulici.

A Vy si opravdu myslíte, že je šance, že by k podobné debatě v České televizi došlo?

Přiznám se, že Česká televize je pro mě trochu záhada. Vždyť máme kanály jako ČT2 a ČT24, které by mohly plnit úlohu diskusního fóra pro veřejnost, jak to funguje ve státech na západ od nás. Ale tady jsou šoty, ve kterých má člověk tři čtyři minuty na to, aby něco řekl. To je k ničemu. Tady by skutečně měly být hodinové pořady na tak důležitá témata, jakými je např. důchodová reforma, která se bude týkat všech. Mladých, lidí ve středním věku, ale i starých lidí. Některé, já tomu říkám „nápady“ důchodové reformy, budou ohrožovat i je. Takže od veřejnoprávní televize bych čekal, že danému tématu bude věnovat větší a větší pozornost, a ne maximálně desetiminutové šoty.

Proti vládním reformám vedle odborů a politických stran vystupují i občanské iniciativy jako například ProAlt. Jak se díváte na jejich roli v boji proti vládním reformám?

Mám blízko ke slovům bývalého prezidenta Václava Havla, který na rozdíl od současného prezidenta prosazoval širokou občanskou společnost. A prosazoval i právě to, aby podobné iniciativy měly možnost do podobných věcí mluvit. Takže já jejich vliv vnímám velice dobře. Je dobře, že se podobné iniciativy začínají prosazovat. O politice by měla diskutovat široká veřejnost, ať se to pravici či levici líbí nebo nelíbí, to je mi úplně jedno. Já nejsem člověk, který by byl zaháčkovaný v jakékoli politické straně. Já se řídím obyčejným pragmatismem a bez ideologických předsudků hledám tu variantu, která by byla nejlepší. A tady každá občanská iniciativa, která má určitou váhu a bude mít i určité dobré návrhy, tak má svůj obrovský význam.

Vidíte tedy nějakou perspektivu spolupráce s ProAltem?

My se jí rozhodně nebráníme, byť jsme s ním jednání ještě nevedli. Dokonce před dvěma třemi lety odbory iniciovaly schůzky všech občanských sdružení. Ale zatím jsme se nedokázali propojit tak, abychom byli schopni postupovat jednotně. My se dokážeme velmi úzce dohodnout s některými z těch skupin, ale není to to, co bych si já představoval. Já bych si v současné době představoval opravdu dobrou spolupráci, která by měla šanci být efektivní. Aby taková spolupráce měla váhu, tak musí být pevná. Pak bychom se mohli propojit při různých akcích.

V jakém stavu jsou teď jednání s vládou a o jakých dalších strategiích uvažujete?

Teď bude záležet především na reformách, protože ty budou tnout přímo do živého. Teď se dá udělat reforma vyloženě špatná, nebo reforma, která bude nejméně špatná. Ať už půjde o důchodovou, zdravotnickou nebo daňovou reformu. A samozřejmě nezapomínám na zákoník práce, který teď jako by byl trochu odložen. Tady zatím nechci predikovat, k jakým střetům může dojít a jak bude vůbec vypadat návrh toho nového zákona. My se domníváme, že je zbytečné ho dělat. Myslíme si, že je nutné se vyrovnat jen s tou ústavní záležitostí, kde Ústavní soud napadl některé paragrafy. Tomu rozumíme, ale jinak si myslíme, že zákoník práce je v současné době vyhovující, a je zbytečné ho měnit.

V nedávných týdnech jsme viděli vytrvalé protesty francouzských odborů a velké části francouzské veřejnosti. Před měsícem byla euromanifestace, ke které jste se připojili. Inspirujete se nějakou strategií ze zahraničí?

Já si nemyslím, že inspiraci je třeba hledat v zahraničí. Samozřejmě Francouzi se svojí mentalitou, to je úplně něco jiného. Ti jsou protestovat zvyklí. Nejsou poznamenáni několika dekádami komunistického režimu. Francouzi jsou tedy hrdí a dokáží se o svá práva poprat, dokáží své postoje dát jasně najevo. Ale já si bohužel myslím, že to není situace, které bychom se tady u nás někdy dožili. Čeští lidé jsou prostě jiní. Naši lidé jsou hloubavější, trošku přemýšlivější. U nás se věci probírají především v hospodách, ale když už dojde na lámání chleba, tak se i ti naši lidé dokáží postavit. A já doufám, že pokud k takovýmto situacím dojde, tak že se budou dokázat bít stejně jako ti Francouzi.