V minulém sloupku jsem popisoval případy vyšetřování trestných činů páchaných pravicovými extremisty, s nimiž si okresní či místní policie neví rady či je z různých důvodů nevyšetřuje.

S policisty hovoříme v rámci naší práce, která spočívá v monitoringu a medializaci případů násilí z nenávisti a diskriminace. Místní policisté v rozhovorech s námi uváděli různé důvody, proč nevyšetřili ten který případ. Nejčastějším z nich je podle nich nadmíra běžné agendy. S tím souvisí i další argument, že nebylo co vyšetřovat, protože se „nikomu nic nestalo“. Přetížení policisté dají často přednost vyšetřování jiného případu, který pokládají za důležitější, protože například zápalná láhev vhozená na chodbu domu nikomu fyzicky neublížila.

Každý takový útok je však trestným činem, a i když se „nikomu nic nestalo“, má se vyšetřit. A za vyšetření stojí také z preventivních důvodů. Zvláště u trestných činů tohoto druhu je důležitá nejen výše trestů, ale i rychlost, s níž se podezřelí dostanou před soud a následně i do vězení, pokud jsou vinni. Podle zkušených policistů z krajské úrovně, s nimiž jsme hovořili, dokáže rychlost vyšetření a odsouzení případu odradit další potenciální pachatele leckdy spolehlivěji než výše trestů.

Takové hodnocení založené na tvrzení, že se nikomu nic nestalo, je navíc silně zavádějící. Téměř pokaždé se někomu něco stane. Víckrát jsme se například setkali s dětmi, u nichž se po útocích zápalnou lahví, při nichž nebyl nikdo popálen ani jinak fyzicky zraněn, často objevuje panický pocit hrůzy, budí se ze snů s pláčem, počurávají se i přes den, mají vleklé psychické problémy. Oprávněně se píše a hovoří o malé Natálii Kudrikové, o silných psychických traumatech jejích tří sester (i rodičů) se však média nezmiňují, jelikož těm se „nic nestalo“. Zdůrazňuji to proto, aby lépe vyniklo, že tento způsob uvažování není vlastní pouze některým policistům, ale že je součástí širšího společenského jevu.

Ve špatném psychickém stavu je i mnoho dospělých, kteří sami nepřišli fyzicky k úhoně, byli však svědky násilí na svých blízkých. Jak jinak by se také mohlo dařit třeba Romce, které parta několika mužů odvedla z bytu muže (nikoli Roma) a o pár kilometrů dál ho umlátila kvůli podezření, že ukradl malý bagr naložený na nákladní vůz (což se nepotvrdilo).

Psychická újma může být zkrátka stejně závažným poraněním jako například popáleniny, což je hlavní argument, který hovoří ve prospěch vyšetřování takových případů.

Mnohem lepší situace ve vyšetřování trestných činů páchaných pravicovými extremisty je na krajské úrovni. Krajská policie, která vyšetřuje většinu závažnějších trestných činů, je pro to lépe vybavena a má na rozdíl od místní policie větší možnosti dávat věci do souvislostí s podobným děním v celém regionu. To je podle našich poznatků důležité především v Moravskoslezském kraji, kde se činnost pravicových extremistů liší od jiných částí republiky vyšší akčností a agresivitou. V žádném jiném kraji nedochází k tolika a k tak brutálním útokům, především na Romy, jako zde. A málokdy je v jiných místech naší země násilí z nenávisti tak promyšleně organizováno jako zde.

Další rozměr dává extremismu v Moravskoslezském kraji spolupráce zdejších extremistů s těmi polskými. Nejde již jenom o neonacistické srazy, ale i o rasisticky motivovanou trestnou činnost. Zatímco slezští a severomoravští extremisté jezdí do Polska na oslavy různých výročí, polští násilníci si na území Moravskoslezského kraje vybíjejí svou nenávist. Zaznamenali jsme například jejich účast při některých napadeních Romů v Moravském Berouně.

V tomto městě došlo během posledních let ke třem větším bezohledným útokům a k několika menším. V říjnu 2008 vhodil pachatel zápalnou láhev do okna domu, v němž bydlí Romové. Ta se naštěstí odrazila od okenního rámu. Loni v lednu skupina útočníků zmlátila za bílého dne na berounském náměstí romskou rodinu včetně dětí. Do maminky, její malé dcerky i syna při napadení brutálně kopali. Ten samý den večer se pachatelé do Berouna vrátili a vhodili do domu na náměstí 9. května, kde bydlelo přes dvacet Romů, dvě zápalné láhve. Jedna z nich se rozbila o parapet, druhá o vnější sklo a zůstala ležet na parapetu. Následný požár byl uhašen za pomoci kolemjdoucích.

Asi nejlépe byla dobrá práce krajských policistů vidět na vyšetřování žhářského pokusu o vraždu ve Vítkově, které probíhalo za nebývalé podpory ministerstva vnitra a policejního prezidia. A nešlo jenom o podporu morální, ale i finanční (vyšší počet policistů, nasazení vyšetřovacích prostředků) a mediální, což bylo při délce vyšetřování nezbytné. Výbornou práci odvedl i tým, který vyšetřoval pokus o lynčování Romů spojený s pokusem o vraždu v Havířově. Policie dostala před soud osm podezřelých. Řízení má pokračovat tento měsíc a je neveřejné, protože jednomu z obžalovaných v době činu ještě nebylo osmnáct let.

Tento trestný čin se stal v listopadu 2008 v havířovské čtvrti Šumbark. Podle obžaloby vyjela tehdy větší skupina mladých mužů několika automobily do havířovských ulic. Zamaskovali se kuklami. Nejprve napadli dva nezletilé Romy v Šumbarku. Jednoho z nich, šestnáctiletého romského mladíka, dohonili a po krátkém pronásledování ho strhli k zemi a surově zkopali, zejména do hlavy. Mlátili ho také kovovým klíčem gola. Když napadený zůstal bezvládně ležet na zemi, útočníci se přesunuli do čtvrti Prostřední Suchá, kde napadli další Romy. Jeden z nich před nimi utekl a druhého zachránili ukrajinští dělníci poté, kdy před útočníky utekl do jejich ubytovny. Zmlácený romský mladík si po útoku nese trvalé následky, život mu podle lékařů zachránila jen okamžitá zdravotní pomoc.

V této souvislosti nemohu nezmínit neúnosné natahování této kauzy. Už je to dva roky a soudu není stále konec. Jde o neblahý jev, který je bohužel běžnou součástí práce naší justice. Ani to samozřejmě nepřispívá k lepší prevenci kriminality, jak jsem ji zmínil výše.

Policie se může pochlubit i na naše poměry rychlým vyšetřením napadení zápalnou lahví v ostravské osadě Bedřiška. Zde sice podle policistů nešlo o rasisticky motivovaný útok, ale napadení bylo stejně nebezpečné, v láhvi byl éter, což je vysoce nebezpečná hořlavina. Na Romy tu zaútočili čeští sousedé, pravděpodobně kvůli sousedským sporům a hádkám (tato informace není ověřená). Zápalnou láhev hodili oknem do dětského pokoje, kde spala třináctiletá dívka. Láhev se nerozbila, a éter proto nezačal hořet. Od knotu se vznítil kousek koberce. Ten dívka, kterou probudilo řinčení skla, stihla uhasit. V domě ovšem byli další lidé, které mohl požár taktéž zabít či jim ublížit. Matka (sousedka) se synem jsou obviněni z pokusu o vraždu, soud je neveřejný, protože syn byl v době spáchání skutku mladistvý.

Tak jako doufáme, že vítkovský případ nastartoval trend, kdy jsou za tuto trestnou činnost konečně udělovány adekvátní tresty, můžeme si snad přát i to, aby se tato kauza stala počátkem trendu v rychlosti vyšetřování a souzení. Napadení v Bedřišce se odehrálo letos v březnu a včera (9. 11. 2010) začalo jeho soudní projednávání. Mohli bychom se tak konečně dočkat toho, že práce vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců přispěje i k prevenci kriminality, respektive těžších trestných činů, které jsou často páchány z rasistických důvodů.