Zvyšování konkurenceschopnosti a snižování nákladů jsou dva hlavní imperativy, kterými by se měl podle kapitánů naší politiky a ekonomiky řídit každý uvědomělý občan. Možná s výjimkou jich samotných, ale to opravdu není důležité. Důležité je, abychom obstáli v asijské konkurenci, a to i v těžké době krize a nutnosti snižovat rozpočtový schodek.

Abychom se protáhli až k světlému zítřku na konci poměrně úzkého tunelu, který pro nás naši rozmyslní političtí vůdci nechali vyhloubit firmami typu Metrostav, budeme muset zhubnout. Ať už tradičním utahováním opasků, anebo ještě usilovnějším usilováním o uplatnění se na pracovním trhu, který bude hubnout společně s námi. Přebujelý tuk, nastřádaný pod naší zpocenou a občas nebezpečně zarudlou kůží za léta rozmařilého zneužívání štědrých sociálních dávek, totiž vyvinutím vyšší aktivity jednoduše spálíme.

Ale vyplatí se to i v dalším ohledu: až zase vylezeme z tunelu ven, budeme štíhlí, zocelení, budeme zkrátka zrna oddělená od plev. Konečně bude možné naplnit starou Nerudovu hypotézu o lidech z křemene a národě z kvádru.

Inspiraci bychom přitom měli přijímat především z Asie, kde již řada opatření ke zocelení místní populace byla provedena a setkala se v praxi s mimořádným úspěchem. Nejlepším způsobem, jak ekonomického soupeře porazit, je totiž použít jeho vlastní zbraně.

Hlavní čínskou zbraní, kterou bychom mohli obrátit ve svůj prospěch, jsou instantní nudle. Z jednoho balení v ceně kolem deseti korun je možné připravit dva chody poměrně jednoduchým způsobem: zbytek horké vody, kterou jsme nudle zalili, následně přelijeme do vedlejšího talíře, takže vznikne jedna porce polévky a jedna porce nudlí. Pokud budeme kalkulovat se dvěma takovými jídly denně (jíst večeři stejně není zdravé), dokážeme srazit náklady na stravování měsíčně na šest set korun a ročně pod devět tisíc — a to si ještě budeme pohodlně moci dopřát jednu porci vánočního kapra s bramborovým salátem z Tesca a jeden narozeninový dort.

Vzhledem k tomu, že výdaje za jídlo představují v běžné české domácnosti asi pětinu celkových výdajů, vychází při průměrném dvacetitisícovém měsíčním platu asi osmdesátiprocentní úspora, tedy zhruba 40 tisíc korun na osobu a rok. Pokud by taková nudlová dieta byla v České republice zavedena v širším měřítku, mohli by zaměstnavatelé o tuto částku českým zaměstnancům snížit jejich mzdy, čímž bychom se Asii přiblížili nejen v konkurenceschopnosti, ale také v životním stylu. To by jistě potěšilo všechny naše tzv. multikulturalisty a další kritiky.

Ještě větší položkou rodinných rozpočtů než strava je ubytování a i zde je možné se inspirovat na východě — tentokrát v Japonsku. Princip tzv. „kapsulových hotelů“, které se zde v posledních letech rozšířily, je analogický s nádražními úschovnami zavazadel, tentokrát jde ovšem o prostorově úsporné úschovny lidí. Přenocování v takovém hotelu sice vyjde kolem tisíce korun, nesmíme však zapomínat, že jde o kapsule luxusní a že v zemi vycházejícího slunce je mnohem vyšší cenová hladina. V českých podmínkách je reálné srazit cenu takového bydlení někam na úroveň nejlevnějšího ubytování na studentské koleji, tedy zhruba na dva až tři tisíce měsíčně včetně energií.

Výhod masivní a pokud možno státem podporované výstavby těchto kapsulí by byla celá řada: nízké náklady na pořízení a provoz takové jednotky, tlak na snížení cen ostatních nemovitostí, které by je zatraktivnily pro zahraniční zájemce, a rovněž tlak na trávení více času v práci podobně jako v Japonsku. Vzhledem k tomu, že v takové kapsuli se toho nedá mnoho dělat, by mohla česká populace napodobit odhodlání pracovníků momentálně třetí největší ekonomiky světa a produktivně napřít veškerou svoji energii ke zvyšování HDP.

Přestože původní japonské kapsulové hotely byly budovány především pro byznysmeny, kterým ujel vlak, my bychom této myšlenky — a řady dalších — mohli naopak využít k tomu, aby nám vlak neujel. A aby se do něj — po celonárodní odtučňovací nudlové dietě — vešli i ti sociálně znevýhodnění, kteří ve skutečnosti na současný systém dopláceli nejvíce. Právě oni byli dosavadní rozmazlující politikou sociálního státu de facto odnaučováni chovat se konkurenceschopně. Střední třídy zase příliš štědrý sociální stát nenaučil šetřit.

Přechod na nudlovou dietu je zkrátka malý krok pro člověka, ale velký skok vpřed pro Českou republiku. Čína svůj vlastní velký skok na pozici momentální ekonomické dvojky zahájila před padesáti lety s jednou železnou miskou rýže na osobu. Se dvěma porcemi nudlí by se nám mohlo podařit Číňany přeskočit.