Stav nouze
Táňa FischerováNa stavu nouze není nejhorší to, že Sněmovna přijme asociální zákony, ale to, že se tím potvrzuje trend, kdy neustálé ohýbání a obcházení zákonů se stává normou.
V úterý 2. 11. večer projednala Sněmovna ve stavu legislativní nouze ve zrychleném jednání několik zákonů, které mají zajistit úspory ve státním rozpočtu na úkor sociálně slabších vrstev společnosti. Kdo se náhodou díval, viděl smutný tanec, kdy v rychlém kvapíku procházela tři čtení zákonů v několika desítkách minut. Na návrh vlády stav legislativní nouze vyhlásila předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. Ten je možné vyhlásit jen ve výjimečných případech, například, je-li ohrožena bezpečnost státu nebo hrozí-li nepřijetím zákonů státu velké hospodářské škody. Fakt, že tyto škody hrozí spíše občanům a ne státu, jehož ztráty vznikají jinými toky peněz jiným směrem, než k občanům, nechme v tuto chvíli stranou.
To opravdu šokující je neustálé ohýbání zákonů samými zákonodárci. Děje se to tak již dávno, naposledy například v Praze, kdy ODS těsně před volbami rozdělila jeden velký pražský obvod na sedm malých, což znevýhodnilo malé strany a učinilo nerovným hlas voliče. ODS měla většinu na to, aby takto utilitárně získala výhodu pro sebe. Je to zneužití moci a naprosto zavrženíhodné. Teď totéž udělala vláda, protože má většinu ve Sněmovně, ale v Senátu ji ztratila. Výmluva na nutnost zrychleného jednání je zase jen orwelovská mluva. Už dávno se politici řídí opět heslem „účel světí prostředky".