jsou hlavním důvodem, proč řada kritických občanů a přesvědčených demokratů nevolí sociální demokracii, i když se domnívá, že současná asociální neoliberální politika nikam nevede. Říkají, že sociální demokracie je stejně zkorumpovaná jako ODS a vcelku poprávu poukazují na tyto dva pány a řadu dalších, kteří jsou na ně navázáni. Sociální demokracie sice posbírá nějaké hlasy zklamaných nespokojenců, ale pokud nezačne dělat zásadnější opoziční sociálně demokratickou politiku, k níž bude patřit odstřižení se nejen od zkorumpovaných bosů, ale hlavně od dobře zaplaceného mlčení k lumpárnám, přispěje jen k všeobecnému pocitu, že politika je svinstvo a jediný rozdíl mezi soc.dem. a ODS je v sociální rétorice, ne společenské a politické praxi.

Tak například já se považuji za sociálního demokrata, ČSSD jsem však naposledy volil - pokud dobře počítám - před osmi lety...

včera v diskusi u Pehehe (pro jistotu dvakrát) opakoval Špidlovu červnovou tezi, že v dohledné budoucnosti socani mohou "zmizet".
Takovými obavami se pochopitelně Hulínský nemá žádný důvod zdržovat.

Ale co jinde. I politika by měla být o práci o idejích a o invencích a i jinde než v Praze a jistě i zásadách a znalostech. Jak třeba pracuje ČSSD v terénu?? Co se členy, dlouhodobými, kteří vyhovují technologům a za 6 let třeba promluví 2x třeba na UVV. Na provinciích pak informují, s kým na UVV seděli a ono to stačí, jak v takovém řídícím a intelektuálním klimatu pracovat??. Kolik se sestaví kandidátek v krajích mino krajská a okresní města??
Třeba postoj k ČSSD k MDA a DTJ, je více než macešský a na provinciích jsme téměř v ilegalitě ve vztahu provinční oligarchii ČSSD , která je názorově vyprahlá , bez invencí a naučená se mobilizovat, jen něco za něco a je jí milejší jakákoli prebenda, než si zalistovat v programových dokumentech ČSSD??
Je určitě krásná zásadovost J.Dienstbiera, ale ten si ji může dovolit svítí na něj reflektory, ale boj s tupými lotry a někdy jen tupci je vyčerpávajíci a smečka má často převahu, vede až k osobní likvidacím jedinců. Demoracie je věc jedna , praxe je věc druhá.
Kdy že to ta ČSSD vykolejila ze svých tradic?? Vidím to tak někdy v období oposmluvy po volbách 1998 a pak v roce 2002. Tenkráte byla ještě šance jíti správným směrem a nebo se vrátit. Bratrstva se intenzivně začala rodit a bratřit po roce 1998.
Teď nám zůstavají soliteři typu Dinstbier, kterého pak plácají po ramenech často tvůrci a původci vzniku bratrstev. ČSSD přece není jen Praha. Myslím, že to v příspěvku stručně vyjadřuje M.Škabraha, tenkráte než si zvolilo vedení cestu byla volitelná pro širší i odborně zdatnější veřejnost.. To, že socani mohou zmizet není Špidlovou tezí, ale faktem, možná se bude divit , ale na mozajce osudů i on přiložil k tomuto směru dosti kamínků. Mohou zmizet nebo mizet, ala způsob lidovci, kde část těch nejlepších se podílela na vzniku TOP09, kde se tak pěkně recyklují recykláty , zejména si zaslouží obdiv třeba mimo hlavní proud TOP09 zaslouží V.Parkánová, která ukazuje ,jak se prosadit vždy a všude i s tím málem. Myslím, že i ona by mohla být tématem na diplomku z politologie, či filosofie.

panu Jonášovi:
Ona zas tak moc nevykolejila: kdyby tradice ČSSD byly vždy opravdu socialistické, nebyl by Šmeral musel zakládat KSČ. Tradice reformistická, která slavila úspěchy po válce, už dnes není nosná, protože zůstává přísně defensivní.

V období, kdy se strany a především socialistické, začaly měnit z masových na soubor několika tisíc aktivních členů, vznikla šance na jejich mafiánství. Velká většina oněch aktivistů nabyla totiž přesvědčení, že za svou práci pro stranu a především za její úspěch v boji o moc, oprávněně zasluhují odměnu. Dalším prkem mafiánských sklonů politických stran je instituce vůdce, jež je podvodně zneužívána po každých prohraných volbách. Strana svede neúspěch na jedince a jinak se nic nemění. Pro ČSSD se pak stal kritickým skokový nárůst volební úspěšnosti za Zemana. Tehdy strana do sebe doslova nasála mnoho „nesocanů“ a dokonce mnoho ani ne tak „technologů moci“, jako lidí ochotných veřejnou funkci či službu některému z jejích nositelů, zneužít k osobnímu prospěchu.