V pondělí se — alespoň podle médií hlavního proudu — otřásl středoškolský svět: dozvěděli jsme se, že asi třetina studentů, kteří absolvovali zkušební státní maturitu, zkušebně propadla. Pokud jde o matematiku, pak v té propadla skoro polovina zkoušených. Skoro stejně mizerně dopadli potenciální maturanti z němčiny (propadli dva z pěti), lépe na tom byli angličtináři a nejlépe pak ti, kteří si zkusili, jak by měla vypadat maturita z češtiny: neprošel by jen jeden z pěti.

Tento zkušební výsledek vzápětí vyvolal reakce těžkých vah politické scény. Prezident státní maturity jako už dříve odmítl a přirovnal je ke stavění domu od střechy. Premiér pravil, alespoň tak jsem se to dočetl, že „těžko můžeme akceptovat situaci, kdy by na jaře příštího roku najednou z roku na rok nebyla schopna odmaturovat jedna třetina středoškolských studentů“.

Ani komentátoři maturity nešetřili. Server iDNES (autor Tomáš Vocelka) soudí, že „státní maturita je z pohledu rodičů pěkný průšvih“. Papírová MF Dnes (Tomáš Feřtek) už je méně razantní. I když mediálně sexy titulek volá „Třetina u maturity rupla? Bravo!“, autor věcně konstatuje, že existuje hned několik důvodů, proč má státní maturita smysl, byť v podobě, k níž se doklopýtala, má podle něho víc vad než kladů. Následující autorovu připomínku považuji za zvláště podstatnou: „Pokud se po jarní premiéře vláda rozhodne do státní maturity dál investovat, má to smysl jedině v případě, že do ní bude patřit základní matematická gramotnost. Bude to ale politicky průchodné, když v matematice bylo při generálce nejvíce neúspěšných?“

Lidové noviny (Petr Kamberský) pak vsadily na to, čemu se říká silný názor. Státní maturity označují hned v titulku nejen za „dobro, o něž nikdo nestojí“, ale vlastně také za návrat do roku ´89. Rovněž v tomto případě stojí minimálně jedna věta z textu za zopakování: „Touha po státní maturitě je ve své podstatě výrazem nevíry ve svobodu.“

Je to fakt smutná debata. Podstatou věci se zabývá jen pramálo, o to víc politizuje a ideologizuje. Přitom jestli naše školství něco pronásleduje už od konce třicátých let minulého století, pak je to právě politizace a ideologizace všeho, co s ním souvisí. Jistě, i debata o školství musí mít svůj politický rozměr: v případě státních maturit například o racionálně vynaložených nákladech nebo způsobu jejich zavádění. Proměnit však v politikum nejvyšší přípustný počet repetentů, právo zkoušet studenty z matematiky nebo míchat státní maturitu s ideály svobody je jen další verze české politické bramboračky.

Ještěže tu zbývají sami pokusní maturanti, aby ten pochmurný obraz trochu projasnili. „Nejsme hloupí, testy jsme odbyli,“ říkají, opět podle titulku Lidových novin. Nepřipravovali jsme se, neučili. Zní to však vedle převážné většiny hodnocení výsledků zkušebních maturit od těch, co už dávno odmaturovali, nejnormálněji a tím pádem nejvěrohodněji. Vždyť opravdu neměli jediný důvod, aby testu věnovali víc než laskavý nezájem.