Když v ekonomice převyšuje nabídka poptávku a nevládne nedostatek, ale nadbytek, posiluje to teoreticky postavení spotřebitelů. Někdo se spokojí s možností zvolit si z nabídky několika desítek rozdílných značek jeden určitý kečup a považuje to za dostatečnou realizaci lidské svobody. Jiní ale chápou svou spotřebitelskou roli jako politický akt, a tak vznikají spotřebitelská hnutí jako je spravedlivý obchod (fair trade), nebo naopak dochází k bojkotu určitého zboží z politických důvodů.

Nakupování jako politikum má dlouhou historii. Sehrálo významnou roli v boji proti otroctví už v Anglii třicátých let devatenáctého století, kdy tehdejší aktivisté propagovali bojkot produktů z otrokářských plantáží jako byl např. třtinový cukr.

I v ne tak vzdáleném boji proti jihoafrickému apartheidu byl důležitý bojkot tamního zboží a také firem a bank, které bělošský režim podporovaly. Církve a protestní hnutí v Evropě a Severní Americe tak významně přispěly k pádu rasistického systému.

Zkušenost ukazuje, že koordinované spotřebitelské akce mohou do jisté míry ovlivnit i chování velkých firem. Protesty, kterým čelil výrobce sportovní obuvi Nike nebo ropná společnost Shell v konkrétních případech, vedly ke zlepšení podmínek pro pracující v některých asijských továrnách na výrobu bot nebo k ekologičtější likvidaci ropné plošiny.

Protestní akce mají někdy podobu gerilového marketinku, jako třeba v případě německé „čokoládové gerily“, jejíž bojovníci a bojovnice se plíží do supermarketů a na čokolády z produkce koncernu Kraft Foods lepí varovné nálepky s nápisem „Pozor, kakao s podílem dětské otrocké práce“ a s odkazem na stránky s dalšími informacemi.

Dnes má zákazník opravdu větší moc než dříve svým výběrem ovlivnit, co a jak bude produkováno, ale tato moc není nikterak bezbřehá. V první řadě to musí být spotřebitel, který je dostatečně bohatý na to, aby si vůbec mohl něco kupovat a ještě kupovat nejen to nejlacinější zboží, které nutně potřebuje k životu, ale mohl si vybírat i podle jiných kritérií než je cena.

Pro celkovou změnu systému charakterizovaného bezohledným kořistnictvím nadnárodních firem všech oborů samozřejmě omezené spotřebitelské akce nestačí. To je záležitost politických akcí, vedoucích k důslednému uplatňování lidských práv, práv pracujících a k udržitelnému nakládání s životním prostředím. To vyžaduje jinou politiku, než jakou nabízí většina vlád vládnoucích spíše z milosti velkokapitálu než z vůle lidu.

Jako obvykle nezbývá než o společná práva bojovat. Ale součástí takového boje mohou nepochybně být i spotřebitelské aktivity. Některé studie ukazují, že už zhruba deset až dvacet procent spotřebitelů dokáže svým chováním podstatně ovlivnit situaci na trhu. Zřejmě nejúčinnější antisystémovou aktivitou bude ovšem spotřebovávat méně. Například bojkotovat už nastávající předvánoční nákupní šílenství.

Negativní rolí maloobchodních řetězců se důkladně zabývá nejnovější publikace nevládní organizace Nesehnutí nazvaná „Nesnesitelná lehkost nakupování“. Za 150 Kč lze publikaci koupit také v Praze, v obchodě Fair&Bio, Sokolovská 29, Praha 8, sto metrů od stanice metra Florenc.

Instruktivní animované filmy o koloběhu zboží