Poslanci iráckého parlamentu si vyzvedli devadesát tisíc dolarů (1,5 milionu korun) služného, měsíčně pobírají plat v přepočtu 397 tisíc korun a zdarma bydlí v nejdražším bagdádském hotelu. Letos pracovali pouhých dvacet minut a nerozhodli o jediném zákonu. Politika se stala výnosným zaměstnáním, píše agentura AP.

Parlament se stále chystá na druhou schůzi od březnových voleb, které skončily nepřesvědčivým vítězstvím jednoho z kandidujících bloků, takže se stále jedná o vládní koalici. Napětí mezi obyčejnými Iráčany a novou politickou elitou se prohlubuje.

Šíitští náboženští vůdci žádají politiky, aby neusilovali o nadbytečné výhody za situace, kdy ostatním chybí základní služby včetně elektřiny a vody. Jeden z nich vyzval poslance, aby si odhlasovali snížení platů.

Iráčané v březnu zvolili druhý parlament od pádu bývalého prezidenta Saddáma Husajna. Ustavující schůze ale proběhla až v červnu a spíš jen symbolicky. Stihlo se číst z koránu, vyslechnout hymnu a nechat složit slib nováčky. A rozhodlo se o jediném: zasedání zůstane otevřené, ale bez účasti zákonodárců. Pak každý z poslanců si ovšem vyzvedl své prebendy.

„Z politiky se tady stalo podnikání. Mnoho poslanců by se neobtěžovalo kandidovat do parlamentu, kdyby poslanecké platy nebyly tak vysoké," řekl bývalý zákonodárce z Basry Váil Abdal Látif.

Nejvyšší soud minulý týden nařídil zákonodárcům vrátit se k práci, takže druhé zasedání parlamentu bude zřejmě zahájeno někdy příští týden.

Iráčané, kteří přišli v hojném počtu v březnu volit v důvěře v nově nabytou, leč ryze formální demokracii, hledí na své zastupitele s rostoucí hořkostí. „Místo tvrdé práce si užívají placené dovolené. Myslím, že poslanci by měli dostávat mzdy jenom v případě, že pro svou zem dělají něco užitečného,“ řekl vládní úředník v důchodu Džalál Muhammad.

Základní měsíční mzda iráckého poslance je deset tisíc dolarů (176 000 korun), což je o čtyři a půl tisíce dolarů míň než v USA. K tomuto platu pak náleží každý měsíc dvanáct a půl tisíce dolarů na nájem a ochranku. V daních poslanci odvádějí šest procent z deseti tisíc dolarů. Bez ohledu na to, zda se v parlamentu jedná, nebo ne, mají nárok na bezplatné ubytování v hotelu Rašíd, ležícím ve střežené zóně v centru Bagdádu. Při cestách doma i v cizině má irácký poslanec právo na denní příspěvek šest set dolarů (deset tisíc korun).

Po skončení mandátu pobírá doživotně osmdesát procent poslaneckého platu. Osm let si může ponechat diplomatický pas; často jej vlastní nejen on, ale i jeho příbuzní.

Ve srovnání s tím činí průměrná mzda iráckých učitelů nebo lékařů 650 dolarů, státních úředníků o padesát dolarů míň.

Poslanci rozdíl hájí tím, že oni účastí na politickém rozhodování riskují životy. „Jsme vystaveni násilí ve svých domech, na ulici i v budově parlamentu,“ tvrdí poslanec šajch Hajdar Džuraní z bloku dosluhujícího premiéra Núrího Málikího. Musel prý opravit svůj dům v Basře, protože u něj vybuchla nálož. Cestovat v bezpečí je prý drahé stejně jako reprezentativní večírky.

Mnoho Iráčanů je ale přesvědčeno, že motivem poslanců dostat se do parlamentu není sloužit Iráku, ale obohatit se. Nižší úředníci jsou se svými platy nespokojeni a považují za oprávněné brát úplatky, tvrdí soudce Rahím Hasan Ukajlí z protikorupčního výboru. Irák nemá zákon o regulaci mezd, takže poslanci si sami své platy nastavují. „Je to legalizovaná korupce,“ říká Ukajlí.

Ke členům jeho výboru patří i poslankyně Alíja Nisajifová. S několika kolegy se prý několikrát pokusila v minulém parlamentu prosadit zákon o regulaci platů a výhod. Zvedl se ohromný odpor, zákon neprošel a těm, kdo jej prosazovali, někdo vyhrožoval smrtí. Nisajifová neřekla, kolik sama vydělává, ale tvrdí, že někteří z kolegů štědře přispívají na charitu.