Že je Václav Klaus poněkud nestandardním zjevem, bylo patrné od počátku jeho vstupu do politiky. Je skutečně s podivem, že se o něm nepíšou knihy, ledy konečně prolomil Jiří Pehe. Možná mohla včasná reflexe zamezit mnoha škodám, které Klaus napáchal nejen v tuzemsku, ale bohužel i v zahraničí. Nebo aspoň zpomalit jeho upadání k myšlenkám prezentujícím naprosto okrajové spektrum odborných, politologických, historických, sociologických a klimatologických. Jeho tažení proti Evropské unii rozumí jen jeho nejvěrnější fanoušci a pozůstalý bratr Kaczynský.

Ve čtvrtečním projevu k výročí české státnosti jakoby se prezident Klaus pokusil ve filosofujících úvahách dostihnout Václava Havla. Ten kdysi přirovnal svoji víru v „cosi“ k jakési „metafyzické kotvě“. Klausovou kotvou se stal národ. Kotvou, kterou „životně potřebujeme“.