Jiří Černický svoji výstavu pojmenoval Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto. V perfektně rozvrženém prostoru Špálovky jsou vystaveny asambláže s  tretkami darovanými řadou náhodných chodců v metru, investigativní dokumenty i velké formáty fotografií, videa i videoinstalace. Výstava je vizuálně přitažlivá, velmi osobní a zároveň používá přesný univerzální jazyk extrémně synkretických forem.

Jiří Černický (1966 v Ústí n. L.) studoval v devadesátých letech nejprve na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a absolvoval na Akademii výtvarných umění (1997). V roce 1998 byl na stáži na Academie der Kunste v Berlíně a v témže roce získal prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého (pro umělce do 35 let). Ke své výstavě, která zahajuje perspektivní období této prestižní galerie, podává autor určité vodítko: „Gagarinova věc je něco jako Forest Gump vizuálního umění, který prochází historií druhé poloviny dvacátého století.“ Tematicky prostřednictvím dokumentů, vědecké práce a sci-fi knihy (vydané v nakladatelství Meander) zpřítomňuje neidentifikovatelný předmět z modulu nejznámějšího sovětského kosmonauta a rekonstruuje ho jako objekt.

Jiří Černický používá ve své umělecké práci široký rejstřík vizuálních forem, v letošním roce představil v galerii Woxartu své bílé obrazy z cyklu Kefírová dráha, navrhuje však také neobyčejný design spotřebních výrobků. Například bílou smrťáckou helmu pro motorkáře se šklebem z Munchova obrazu Výkřik autor nazval Průmyslově vyráběná schizofrenie (1998). Častým výstupem jeho umělecké práce jsou také manipulované fotografie aj.

Současná výstava prezentuje díla z oboru nových médií. Pět videí a videoinstalací sděluje výraznou vizuální myšlenku, reflektuje sociální i politický kontext a reaguje na různé osobní i společenské události. Základem videa je buď fiktivní scénář, nebo kombinace reálných dějů s fikcí, anebo se jedná o záznam kritické performance či akce.

Kurátor projektu Michal Koleček projekt komentuje: „Součástí výstavy jsou rovněž práce pokoušející se pomocí uměleckých metod propojit takové jevy jako je obyčejná společenská událost, lidská psychika a fyzikální zákony, vizualizace defektů v čase apod.“

Jiří Černický preferuje sociální angažovanost a kritiku spojenou s fikcí, která zvýrazní dimenze reality jako prostoru, kde se věc umění pohybuje „od minimalismu k senilitě, prostorové anomálii, gravitaci mysli, nepředvídatelné akci, chybě v síti“.

Vizuální významy jeho umělecké práce jsou jasné a komunikují s divákem: „Jsou však zároveň mnohoznačné a čím víc se k nim přibližujeme, tím víc zjišťujeme, jak jsou ve skutečnosti komplikované a balancují na hraně reality a fikce.“

Lze dodat, že se v nich projevuje velmi ožehavá aktuální forma středoevropského fenoménu divnosti, v jehož ohnisku je provždy přítomná pochybnost a nejistota ve věci. Otázka, co je skutečnost a co je klam. Nezbývá než akceptovat frustrující fakt, že realita je směs obojího.

Jiří Černický: Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto. Kurátor Pavel Lagner, Galerie Václava Špály, Národní 30, Praha 1; otevřeno denně 11—19 hod. Výstava potrvá do 31. října 2010.