Americké Národní středisko pro výzkum atmosféry (NCAR) publikovalo minulý týden souhrnnou analýzu nazvanou „Sucha během globálního oteplování“. Mapuje změny dešťových srážek očekávané během tohoto století v důsledku postupujících klimatických změn.

Už v polovině tohoto století budou pravděpodobně celé Spojené státy, Středomoří, Jihovýchodní Asie, většina Latinské Ameriky, Austrálie a téměř celá Afrika čelit devastujícím vlnám veder a zejména drastickým obdobím sucha, které se navíc budou s postupujícím časem zhoršovat.

Použitý vědecký model přitom vychází z poněkud konzervativního předpokladu růstu koncentrace skleníkových plynů v atmosféře — současný vývoj zatím směřuje ke koncentracím v roce 2100 ještě o třetinu vyšším. Autoři studie rovněž upozorňují, že nezohledňují některé další jevy, které mohou sucho ještě prohloubit. Jako příklad uvádějí to, že v postižených oblastech bude pršet méně často, ale když už přijde déšť, bude spíše přívalový. Voda pak po vyprahlé půdě rychle odteče, takže ta pravděpodobně nebude schopná vsáknout tolik vláhy, jako je obvyklé.

V uplynulých staletích byly zaznamenány příklady, kdy určité oblasti v Severní Americe, západní Africe nebo východní Asii postihla několikaletá sucha, což mělo fatální dopady na místní komunity. Studie však poukazuje na to, že brzy nás čekají sucha tak dlouhodobá a rozsáhlá, že to přesahuje známou lidskou zkušenost. Podstatný rozdíl oproti minulosti bude i v tom, že se budou odehrávat v hustě osídlených oblastech: na světě bude žít přes deset miliard lidí.

Studie není zdaleka první, která k takovým závěrům dochází. Podobné prognózy již dříve publikovaly například Britský meteorologický ústav, Americký úřad pro oceány a atmosféru i vědecky recenzované časopisy (například Science).

Zároveň potvrdila předpovědi, že ačkoliv globálně vláhy ubude, v některých oblastech bude deštivěji: pravděpodobně se to týká severní Evropy, Ruska, Kanady a Aljašky, tedy řídce osídlených částí naší planety.

A zde jsou mapy ilustrující, jak nové modely předpovídají šíření sucha během tohoto století, nedokáže-li lidstvo účinně a rychle jednat. Zelená barva znamená normální stav, modré tóny nárůst srážek, červené tóny jejich úbytek. Škála je vyjádřená v zavedeném tzv. Palmerově indexu závažnosti sucha. Hodnota —4 představuje to, co dnes nazýváme extrémní sucho: nedávným příkladem sucha této intenzity byla situace Sahelu v západní Africe v 70. a 80. letech. Na konci století hrozí, že index v mnoha oblastech běžně dosáhne hodnot kolem —10, přičemž například ve Středomoří a v Karibiku se může dostat a až k —20.

Autor také diskutuje otázku, do jaké míry jsou změny srážek zaviněné člověkem. Pokud jde o fenomény posledních třiceti let, výkyvy srážek lze vysvětlit i přirozenými procesy, jako je změna jižní oscilace (El Niño), i když v tomto případě by mělo jít o statisticky řídký jev. Další faktory, jako jsou rychlejší vysychání půdy nebo oteplování oceánů, však už lze snadno dát do příčinné souvislosti s antropogenními emisemi skleníkových plynů.

Jinými slovy, popsané hrozby pravděpodobně způsobujeme sami zejména spalováním fosilních paliv, ničením lesů a intenzivním zemědělstvím.

Patří ke zvrácené logice dění v naší vlasti, že stejný den, kdy o studii NCAR referovala světová média, ministerstvo životního prostředí pod vedením Pavla Drobila kývlo ČEZu na několik dalších let provozu špinavé uhelné elektrárny Prunéřov I. (Pozor, neplést s Prunéřovem II.) Ta měla být pro nevyhovující stav a neplnění limitů pro znečištění ovzduší odstavena nejpozději do roku 2015. Když ministerstvo letos na jaře skandálně schválilo rekonstrukci sousední elektrárny Prunéřov II s použitím nevyhovujících technologií, ČEZ na oplátku přišel s kompromisním návrhem, že připraví balík kompenzačních opatření. Kocourkovští teď v jeho rámci schválili kompenzaci vyšších exhalací Prunéřova II zvýšením exhalací v důsledku prodloužení provozu Prunéřova I o další tři roky.

Nenapadá mě, jak na to — rovněž ve světle nových informací o dopadech klimatických změn — reagovat jinak, než povzdechem uvedeným v titulku.