Nebudu suplovat práci politologů. Na nich je, aby zkoumali vítězství i prohry a vyslovovali prognózy i analýzy současných voleb. Zajímají mě spíše věci skryté pod povrchem. V minulém sloupku jsem citovala onu větu z listiny práv a svobod naší ústavy, že, stručně řečeno, — co není zákony zakázáno, je dovoleno — v souvislosti s kumulací moci v podobě zdvojování funkcí místní i parlamentní politiky. Jmenovala jsem dva příklady, abych posléze zjistila, že se jedná o jev téměř masový.

Kladu si ale i další otázky. Jaká je kontrola volebních výsledků? Můžeme se spolehnout na to, že nikdo nemanipuluje s volebními lístky? Nějaká statistická chyba se při sčítání jistě vloudí, protože jinak to ani není možné, ale mohou takové chyby ovlivnit výsledky? Ptám se i proto, že jsem zvolila metodu zaškrtávání jednotlivých kandidátů napříč stranami a kontrolovala vlastní volební list nejméně čtyřikrát s vědomím, že bude neplatný, pokud se zmýlím v počtu jmen a nemohla jsem se na velké plachtě dopočítat. Ve velkém množství to může úskalí závažnější.