Z kosmického nadhledu se víkendové volby zřejmě budou jevit jako bezvýznamné hemžení mravenců, na kterém zas až tolik nezáleží. Význam českých komunálních a senátních voleb pro lidstvo je zřejmě opravdu jen mravenčí, přesto jde v rámci naší středoevropské kupky jehličí minimálně o událost týdne. A týden už je dost dlouhá doba na hledání nějakého hlubšího významu, který by dal jinak poměrně banální demokratické proceduře smysl.

Některé interpretace víkendového politického mravenčení jsou už klasické: šlo už opět o střet zrzavých (ČSSD) a černých (ODS) mravenců, případně o hledání magistrátního či senátního Ferdy (bude to Jiří Dienstbier mladší? nebo Špidla?) a vymetání Brouků Pytlíků ze zkorumpovaných zastupitelstev. Novinkou mezi novinářskými výklady českých voleb je pak teze o tom, že voliči se tentokrát emancipovali, a že už to tedy nejsou partajemi snadno ovladatelní mravenečci, ale samostatně uvažující racionální aktéři, kteří „vidí, slyší a myslí“ (pondělní MF Dnes), a nakonec nezdárným politikům pěkně zatopí.

Vedení levicových mravenců sice akcentuje skutečnost, že voliči tentokrát ignorovali ještě v létě zabírající pravicovou říkanku o polámaném rozpočtu, na který je třeba zavolat neoliberálního doktora, to ale přes pravicová média neprojde. Úspěšnější jsou už teď variace na téma „brouk v mraveništi“: voliči v komunálních volbách identifikovali cizorody, škodlivý a zkorumpovaný element, a bez ohledu na jeho momentální stranickou příslušnost ho nemilosrdně zlikvidovali. Zatímco dobří modří starostové získali v pražských obvodech až čtyřicet procent, v ostatních klesli ti špatní klidně i pod dvacítku. A podobně se vedlo třeba i kmocháčkům z řad ČSSD — například v Karlových Varech, kde figurovali jako pevný sloup podpírající losovačkové království.

Taková interpretace samozřejmě nahrává především černým mravencům z takzvané Bakalovy koalice, kteří ve své současné sestavě na hře na očistu de facto založili svoji živnost: VV čistí mraveniště ne od brouků, ale rovnou od dinosaurů, TOP 09 čistí politický prostor od provařených praktik ODS, ke které jsou noblesnější variantou, jejich koaliční partner ODS s „panem Čistým“ Petrem Nečasem v čele pak čistí alespoň sama sebe. Nebo to tedy alespoň občas s vážným výrazem v obličeji tvrdí, pokud zrovna netvrdí, že o ničem neví a že je všechno v pořádku.

Pro účely druhého kola senátních voleb ale ani jim zřejmě nezbude než začít znovu pracovat s polarizací na ose rudí mravenci — modří mravenci, protože o nic jiného než o početní převahu jedněch nad druhými v  Senátu nepůjde. Především v souvislosti s komunálními volbami vzývaná autonomie voličů bude opět redukována na výběr ze dvou možností: Špidlu, nebo Jirsu? Sobotku, nebo Eichlera? Losnu, nebo Mažňáka? Kdo by chtěl autonomně volit „třeba Bahňáka“, má smůlu, mechanismus je nastavený jinak.

Už na první pohled je tak v (méně důležitých) volbách do místních samospráv možnost autonomie větší než v (důležitějších) volbách senátních, potažmo poslaneckosněmovních, a třeba již zmíněné Karlovy Vary představují velmi ilustrativní příklad toho, jak občané konečně vzali věci do svých rukou, potrestali prohnilé spojenectví ODS a ČSSD s podporou komunistů a poslali do vedení našich největších západočeských lázní hned tři protestní strany, které budou moci staré pleticháře vyšachovat a upéct koalici sami mezi sebou (k čemuž přiberou ještě podobně novopečenou místní TOPku).

I taková autonomie, která jako kdyby dovolovala překračovat dělicí čáru mezi „námi“ občany a „jimi“ politiky, ovšem nemá žádnou imunitu proti druhému mechanismu, který na mechanismus první, týkající se demokratických procedur, bezprostředně navazuje. Zjednodušeně řečeno: v autonomním okamžiku voleb sice mohou občané nahradit bratrstva Brouků Pytlíků sdružením, v jehož čele je čistý a neposkvrněný Ferda Mravenec (ať už v červené puntíčkované kravatě, nebo motýlku). Následovnou proměnu tohoto Ferdy a jeho suity v další z dlouhé řady pytlíkovských partiček ovšem mohou pouze autonomně pozorovat.

A i kdyby zcela nedemokraticky vzali vládu věcí opět do svých rukou, není žádná záruka, že by to nedopadlo jinak. Orwellova Farma zvířat začíná tam, kde Sekorovy příběhy končí: moc korumpuje a jen málokterý mravenec — vlastně jakékoliv politické zvíře — svodům odolá.

A to by vlastně mohl být i konec příběhu o náhle procitnuvších autonomních voličích, který se zřejmě bude ještě nějakou dobu v českých médiích recyklovat. Voliči pravděpodobně před pár lety nevolili modré, případně oranžové kmocháčky proto, aby se dočkali spektakularit typu Opencard, tunel Blanka, karlovarská losovačka nebo lyžařské mistrovství v Liberci. Každý víceméně autonomně volil svého momentálního Ferdu a svou volbou zároveň trochu natrhával krovky nějakému tehdejšímu Pytlíkovi. Stejné noviny, které momentálně chválí jeho autonomii, jeho výběr chválily i tehdy.

Víkendové volby nicméně opravdu ukázaly, že očista mraveniště od mravenců, kteří se proměnili v brouky, evidentně není pro naše autonomní voliče zásadní problém. Pro lidstvo je ale možná ještě důležitější vyřešit otázku, co s orwellovským mechanismem, který tuto negativní transsubstanciaci z hodných mravenců na zlé brouky způsobuje.

Z téhle mravenčí perspektivy nám asi i po těchto volbách zbude jenom vzpomínka na bezvýznamné hemžení politiků a písmenek na papírových a internetových stránkách, které se tomu všemu pokoušely dát nějaký hlubší a trvalejší význam. Na ten si ale asi počkáme minimálně do příštích voleb.