Z kosmického nadhledu se víkendové volby zřejmě budou jevit jako bezvýznamné hemžení mravenců, na kterém zas až tolik nezáleží. Význam českých komunálních a senátních voleb pro lidstvo je zřejmě opravdu jen mravenčí, přesto jde v rámci naší středoevropské kupky jehličí minimálně o událost týdne. A týden už je dost dlouhá doba na hledání nějakého hlubšího významu, který by dal jinak poměrně banální demokratické proceduře smysl.

Některé interpretace víkendového politického mravenčení jsou už klasické: šlo už opět o střet zrzavých (ČSSD) a černých (ODS) mravenců, případně o hledání magistrátního či senátního Ferdy (bude to Jiří Dienstbier mladší? nebo Špidla?) a vymetání Brouků Pytlíků ze zkorumpovaných zastupitelstev. Novinkou mezi novinářskými výklady českých voleb je pak teze o tom, že voliči se tentokrát emancipovali, a že už to tedy nejsou partajemi snadno ovladatelní mravenečci, ale samostatně uvažující racionální aktéři, kteří „vidí, slyší a myslí“ (pondělní MF Dnes), a nakonec nezdárným politikům pěkně zatopí.

Vedení levicových mravenců sice akcentuje skutečnost, že voliči tentokrát ignorovali ještě v létě zabírající pravicovou říkanku o polámaném rozpočtu, na který je třeba zavolat neoliberálního doktora, to ale přes pravicová média neprojde. Úspěšnější jsou už teď variace na téma „brouk v mraveništi“: voliči v komunálních volbách identifikovali cizorody, škodlivý a zkorumpovaný element, a bez ohledu na jeho momentální stranickou příslušnost ho nemilosrdně zlikvidovali. Zatímco dobří modří starostové získali v pražských obvodech až čtyřicet procent, v ostatních klesli ti špatní klidně i pod dvacítku. A podobně se vedlo třeba i kmocháčkům z řad ČSSD — například v Karlových Varech, kde figurovali jako pevný sloup podpírající losovačkové království.