Zprávu o výhledech v energetice do roku 2030 aktualizovala Evropská komise bez větší publicity. Oproti předchozí verzi z roku 2007 ve své prognóze odráží útlum energeticky náročného průmyslu a vyšší nárůst energetické účinnosti na straně jedné, a rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie na straně druhé.

Do roku 2020 mají mít obnovitelné zdroje podíl 64 % na celkovém nově instalovaném výkonu elektráren v zemích Evropské unie. Zbylou třetinu pokryjí elektrárny spalující uhlí (12 %), plyn (7 %), jaderné reaktory (4 %) a ropné produkty (3 %).

Bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet skutečnost. V současné době například z fosilních paliv v Evropě jednoznačně dominuje právě zemní plyn. Za posledních deset let přibylo 80 tisíc megawatt (tj. čtyřicetinásobek jaderné elektrárny Temelín) instalovaného výkonu plynových elektráren — druhým největším novým zdrojem jsou větrné elektrárny (65 tisíc megawatt) a na třetím místě fotovoltaické solární panely (13 tisíc megawatt). Instalovaný výkon uhelných i jaderných elektráren naopak poklesl, protože se odstavilo víc starých elektráren, než přibylo nových.

Popularita zemního plynu roste také v USA, kde objev rozsáhlých ložisek plynu („shale gas“) v mělkých mořích v pobřežních oblastech snížila cenu zemního plynu a motivovala investory k jeho rozsáhlejšímu využívání i při výrobě elektřiny. To je také jeden z důvodů, které minulý týden vedly elektrárenskou společnost Constellation ke zrušení své účasti na stavbě nového reaktory v Marylandu — a to navzdory tomu, že konsorciu této firmy s francouzským koncernem EdF nabízela Obamova vláda vládní garance na úvěry ve výši 7,5 miliardy dolarů. Z poslední doby patrně neexistuje lepší ukázka toho, že dokonce i při masivních státních subvencích nedokážou nové jaderné reaktory ve výrobě elektřiny konkurovat ostatním zdrojům.

Komise také předpovídá, že podíl jaderných elektráren na výrobě elektřiny v Evropě poklesne podobně jako podíl fosilních paliv. Jaderné elektrárny mají v roce 2030 vyrobit srovnatelné množství elektřiny jako nyní, ale celková spotřeba elektřiny naroste — například přechodem části dopravy na elektrický pohon. Vzhledem k tomu, že mnoho desítek reaktorů v příštích dvaceti letech překročí projektovanou životnost, zatímco nových bloků se staví poskrovnu, je odhad udržení produkce jaderné elektřiny na stávající úrovni značně optimistický.

Anabáze projektu, jemuž ČEZ eufemisticky říká dostavba Temelína, je příznačná. Museli bychom být naivní, abychom si mohli myslet, že čerstvé informace o odkladu stavby dalších reaktorů až o několik let jsou jen racionálním rozhodnutím vedení firmy. Podstatnou roli jako obvykle mají zákulisní hry. Nicméně lze předpokládat, že věcný argument o tom, že pro novou jadernou elektřinu podle nynějších odhadů není odbyt a že by těžko uspěla na trhu, by se nemohl dostat na veřejnost, kdyby k těmto pochybnostem nedospěla alespoň významná část firmy.

Dobrá zpráva je ta, že s postupujícím časem bude nový Temelín ještě méně potřebnější a ještě méně ekonomicky životaschopný. Důvody, proč se jeho dostavba odkládá, se budou spíše prohlubovat. Se stále výše vyháněnými cenami elektřiny (více než 4 koruny za kilowatthodinu) a prudce klesajícími náklady na její výrobu v solárních panelech (pod 7 korun za kilowatthodinu) zbývá už jen několik roků, kdy se obě křivky protnou a obnovitelné zdroje dosáhnou takzvané cenové parity. Od té chvíle se domácnostem i podnikům vyplatí pořídit si vlastní fotovoltaické panely proto, že každá kilowatthodina elektřiny, které vyrobí, bude znamenat úspory na předraženém proudu kupovaného od ČEZu.

To je podle mého názoru jeden z důvodů, proč se ČEZ tolik snaží zastřihnout obnovitelným zdrojům křídla. Jenže cenové trendy vyplývají z objemu celosvětových investic a zvyšování rozsahu sériové výroby, které rostou i navzdory ekonomické krizi. Zaříznutím solární a větrné energetiky v České republice dosáhne klasická energetická lobby možná krátkodobého vítězství na domácí půdě, ale naším štěstím je, že evropským a světovým trendům neunikneme.